Tomio Okamura. Muž, který umí rozvířit vody nejen v poslanecké sněmovně, ale i na poli realit. Jeho dům na pražském Břevnově je všechno, jen ne nudná kostka s muškáty v oknech. Místní mu nemohou přijít na jméno, internetoví vtipálci ho přejmenovali na „Takešiho hrad“ a architekti po celém světě? Ti jsou nadšení. Pojďme se podívat do útrob stavby, která stála dvacet milionů a kde nenajdete jediný roh.
„Takešiho hrad“ na Břevnově
Už když se v roce 2018 koplo do země, bylo jasné, že tohle nebude obyčejný rodinný domek. Výsledek? Shluk červených cihelných válců, které se tyčí k nebi. Stavba se skládá z šestnácti tubusů různých výšek a objemů. Pro sousedy to byl malý šok. Místní lidé si stěžují, že kvůli oranžové stavbě nevidí na krajinu a musí se dívat na zdivo, které pro ně není vůbec lákavé.
Celý projekt provázely emoce. Více než polovina oslovených stavebních firem se zakázky lekla a odmítla ji realizovat. Bylo to na ně prostě moc složité. Inu, není se čemu divit. Ale politik si stál za svým. Jak sám přiznal v minulosti: „Christian Kerez mi po několikátém setkání řekl, že si vybral práci na mém projektu především z jednoho důvodu, že dostal absolutní volnost, což nebývá vůbec obvyklé,“ vysvětlil Tomio Okamura pro iDNES.cz.
Labyrint bez rohů
Pokud si myslíte, že zvenčí to vypadá bláznivě, počkejte, až nakouknete dovnitř. Interiér vily tvoří celkem 39 místností a všechny mají kruhový tvar. Zapomeňte na to, že byste nábytek přirazili ke stěně. Žádné rovné zdi tam totiž nejsou.
Prostor působí jako nekonečné bludiště. Architekt Christian Kerez to popsal poměrně jasně: „Je to prostor, který se otevírá sám do sebe a vytváří dojem expanze ve skutečně omezených hranicích, které stanovuje přísné geometrické uspořádání,“ cituje ho magazín Designboom.
A co se vlastně v těch tajemných tubusech skrývá? Celý dům je rozdělen na tři samostatné byty o výměrách 102, 143 a 72 metrů čtverečních. O parkování nouze rozhodně nebude, protože velkorysá garáž pojme až pět aut. Co vás ale možná překvapí, je samotná dispozice. Velikosti jednotlivých místností jsou totiž skutečně pestré a skáčou od stísněných čtyř metrů až po prostorných osmnácti.
Luxus, nebo holostavba?
Interiér může na někoho působit poněkud nedodělaně. Všude jsou vidět cihly, což může evokovat pocit, že dělníci teprve včera odešli. Ale nenechte se mýlit, je to záměr. Celkové náklady na výstavbu se vyšplhaly na 20 milionů korun. A to se bavíme jen o stavbě, vybavení atypickým nábytkem, který musí kopírovat oblé stěny, spolklo další miliony.
Zajímavostí je, že na střeše některých tubusů vznikly terasy, odkud má majitel a jeho hosté výhled na celou Prahu. Je to bydlení pro každého? Rozhodně ne. Ale o pozornost má politik postaráno. Ostatně, jak trefně poznamenal architekt Tran Anh Tuan: „Vila je na první pohled extravagantní,“ uvedl v rozhovoru pro Pražskou drbnu.
