Vyvrcholení představuje pro mnoho žen poměrně složité téma plné velkých očekávání a častého zklamání. Grace M. Wetzel z Rutgersovy Univerzity se rozhodla detailně prozkoumat psychologické mechanismy spojené s intimním životem. Její rozsáhlé zjištění vysvětlují překvapivou reakci lidského mozku na dlouhodobou frustraci v posteli. Až 68 % žen, pro které je vyvrcholení dlouhodobě nedosažitelné, jeho význam pro svůj intimní život prokazatelně znehodnotí a namluví si, že ho nepotřebují.
Touha po intimitě bez stresu
Mnoho žen primárně vyhledává milostný život bez zbytečných komplikací a obav ze selhání. Nedávný průzkum portálu YOO.cz zjistil touhu devětadvaceti procent dotázaných po snadném a zaručeném prožitku za všech okolností. Fyzické uvolnění představuje pro dámy často spíše symbol bezpečí a naprosté blízkosti partnera než odměnu za dokonalý sportovní výkon.
Odpovědi respondentek potvrzují potřebu prožívat intimní chvíle bez stresu a vnitřních pochybností. Nedosažitelný cíl naopak velmi negativně ovlivňuje celkovou psychiku a sebevědomí v partnerském soužití. „Chtěla bych pokaždé dosáhnout uspokojení, musím se na to vždy moc soustředit. Slyšela jsem vyprávět kamarádku a tolik jsem jí záviděla, protože s tím nemá vlastně žádnou práci,“ svěřila se jedna z účastnic průzkumu. Respondentka dále zmínila přání zažívat intimitu plynuleji a bez zbytečných peripetií.
Ochranný mechanismus lidské mysli
Dlouhodobá absence fyzického naplnění spouští v hlavě nesmírně zajímavý psychologický proces. Americká výzkumnice Grace M. Wetzel z Rutgersovy univerzity svými experimenty spolehlivě vyvrací zažitý společenský mýtus o menší ženské potřebě potěšení.
Znehodnocování významu intimního prožitku funguje čistě jako nevědomý obranný trik lidské mysli. Stovky účastnic studie začaly důležitost vyvrcholení vědomě popírat až v momentě jeho naprosté nedostupnosti v partnerském životě. Mozek v takové chvíli cíleně snižuje důležitost vzdálené mety pro bezpečné vyhnutí se pocitům úzkosti.
Ženy si díky tomuto klamání sebe sama dokážou zachovat vyšší pocit životní spokojenosti navzdory zjevným nedostatkům. Podle autorů studie se jedná o naprosto pudovou formu psychologické sebeobrany před hlubokým zklamáním.
Hledání viníka a vliv na vztah
Vnímání problému s chybějícím vyvrcholením se radikálně liší podle předchozích zkušeností konkrétní ženy. Respondentky bez jakýchkoli dřívějších prožitků viní ze situace ve velké většině případů samy sebe a stav považují za vlastní fyzický nebo psychický nedostatek.
Ztráta dříve pravidelného uspokojení s novým partnerem naopak vede k přímému obviňování samotného vztahu a jeho kvality. Pocit závazku vůči protějšku a celková spokojenost v takovém případě padají velmi strmě dolů.
Následná rezignace na vlastní potřeby přináší opravdu pouze krátkodobou úlevu od stresu. Vnitřní popření touhy rychle vede k ukončení otevřené komunikace a definitivnímu vzdání se naděje na pozitivní změnu. Ženská rozkoš se tímto způsobem nenápadně odsouvá na vedlejší kolej.
Mužský pohled a cesta ke změně
Celou vztahovou dynamiku navíc poměrně zásadně komplikuje partnerovo vnímání situace. Muži si absenci partnerčina uvolnění začnou zcela automaticky vykládat jako méně podstatnou záležitost pro společný život. Vlastní ego je snadno a rychle přesvědčí o plné spokojenosti jejich polovičky.
Toto přizpůsobení je jednoduše chrání před palčivým pocitem osobního selhání v ložnici. Motivace ke změně tak postupně a tiše mizí na obou stranách postele a bludný kruh se neúprosně uzavírá. Rozdíl v oceňování intimního prožitku nevychází z přírody, vzniká jako následek pouhého psychologického přizpůsobení.
Odborníci proto vidí jediné skutečné řešení v otevřené debatě a společném objevování fungujících cest k oboustranné spokojenosti. Se*uální život se může posunout k lepšímu jedině díky upřímnému rozhovoru o skutečných potřebách.
