Herec, kterého zná celá republika jako elegána z filmového plátna, se po smrti vrátil tam, kde to měl nejradši – na Slovácko. V rodných Kunovicích dostal Josef Abrhám (†82) důstojné místo posledního odpočinku. Jenže to, že hrob konečně nevypadá jako z filmu o zapomnění, je zásluhou města, nikoliv jeho rodiny. A to vyvolává otázky.
Konečně důstojný hrob. Díky městu
Rodinný hrob Abrhámových byl léta ve špatném stavu. Až nyní se město Kunovice rozhodlo jednat – z rozpočtu uvolnilo 130 tisíc korun a hrob zrenovovalo. Nový rám, mísa, obnovená urna a červená žula – vše nyní ladí s původním pomníkem.
„Pro nás byl Pepoš čestným občanem. Praha je daleko a rodina nemůže jezdit každý týden. Když se vrátil, rozhodli jsme se dát hrob do pořádku,“ řekla místostarostka Martina Kozelková deníku Aha. Abrhámova urna je uložena skromně v zemi, na náhrobku ale přibylo jeho jméno. Herec tak spočinul vedle rodičů, u kterých vyrůstal.
Jenže ne všichni místní nad tím jásají bez výhrad. „Jsem rád, že to město udělalo, ale nemělo by to být přece na rodině?“ ptá se keramik Libor Moštěk. Jeho slova potvrzuje i Marie Frýzová: „Je to pěkné, ale už to mělo být dávno.“
Pepoš z cihelny: Dětství mezi komíny a literáty
Josef Abrhám prožil dětství mezi cihlami a uměním. Jeho děda v Kunovicích vedl cihelnu, jejíž výrobky se dostaly i do baťovských domků ve Zlíně. Malý Josef tam zažil nejen těžkou práci, ale i kulturní zázemí – doma se zpívalo, hrálo divadlo a scházeli se tam umělci. Není divu, že právě tady našel vztah k umění, který ho později proslavil.
Vzpomínky na dětství měl živé do posledních let. V roce 2015 při návštěvě Letní filmové školy v Hradišti si vybavoval každé místo: „Hrál jsem tu tenis, chodil na Velehrad, lyžoval na Lopeníku.“ A dodával s typickou nostalgií: „Byla to doba velmi intenzivní, v dobrém i ve zlém.“
Z Kunovic pochází i legendární příběh o středečních obědech. Abrhám vodil spolužáky do hotelu Grand na zelí s knedlíky bez masa a zapíjeli to sifonem. Účet? Deset korun. Spropitné? Celých padesát haléřů. Už tehdy byl elegán a showman.
Sperminátoři: Muži na misi, ženy s plánem. Nová dokusérie otevírá téma, o kterém se mlčelo
Rodina, socha a návrat domů
Rod Abrhámových měl k umění vždy blízko. Rodiče byli ochotníci, v jejich vile se konaly kulturní salóny, a malého Josefa dokonce ztvárnil sochař Jan Habarta jako Pískajícího chlapce. Socha dnes není součástí expozice, ale muzeum ji plánuje opět vystavit.
Rodina o cihelnu přišla po roce 1948, a Josef kvůli kádrovému posudku nemohl studovat. Na DAMU se dostal až později, mezitím pracoval jako dělník. V roce 1959 se přestěhovali do Prahy – ale srdcem zůstal vždy na Slovácku.
