Každé jaro a podzim si hrajeme s časem. Dnes v noci opět posuneme ručičky o hodinu dopředu, na konci října je zase vracíme zpět. Letos začíná letní čas 30. března. Už dávno se měl zrušit, přesto dál přežívá – jako návyk, tradice, nebo spíš evropský pat. Ačkoliv se mnozí ptají, proč si pořád dobrovolně rozhazujeme biorytmy, odpověď zatím nepřišla.
Letní čas 2025: Co, kdy a jak?
Letní čas letos v Česku startuje v noci ze soboty 29. na neděli 30. března. Ve dvě hodiny ráno posuneme ručičky o hodinu dopředu – na třetí. A přestože to znamená, že si v noci o hodinu méně pospíme, odměnou budou světlejší večery. Letní čas potrvá sedm měsíců, do neděle 26. října.
Na první pohled to zní nevinně. Ale změna času má své následky. Odborníci dlouhodobě upozorňují, že se po přechodu na letní čas zvyšuje počet dopravních nehod, roste výskyt srdečních příhod a lidé bývají podrážděnější i méně výkonní. Organismus si zkrátka zvyká pomaleji než hodinky. A ne každý má luxus „přepnout“ se během jednoho dne.
Měl být konec. Ale Evropa se zasekla v čase
Evropská unie slibovala, že střídání času zruší. V roce 2018 spustila veřejnou konzultaci, do které se zapojilo přes 4,6 milionu občanů – a 84 % z nich chtělo se změnami skončit. V roce 2019 Evropský parlament návrh schválil: poslední povinné posunutí hodin mělo nastat v roce 2021.
Pak ale přišla pandemie a celá myšlenka uvízla v zasedacích místnostech. Ukázalo se totiž, že dohoda o tom, který čas má platit trvale – letní nebo standardní (zimní) – není vůbec snadná. Některé státy preferují světlejší rána, jiné zase delší večery. Výsledkem byla patová situace a odložení rozhodnutí na neurčito.
Momentálně to vypadá, že otázka střídání času se znovu otevře v roce 2026. Do té doby platí: poslední březnová neděle vpřed, poslední říjnová zpět. A tak dále.
Úspory mizivé, dopady reálné
Jedním z hlavních důvodů zavedení letního času byla úspora energie. Když se večer stmívá později, lidé méně svítí – tak zněla jednoduchá logika. Jenže to platilo před sto lety. Dnešní realita je jinde. LED žárovky a změny životního stylu tuto výhodu vymazaly.
Podle studie amerického ekonoma Matthewa Kotchena dokonce v některých regionech (například v Indianě) spotřeba energie po zavedení letního času vzrostla – hlavně kvůli větším nárokům na ranní vytápění a odpolední chlazení pomocí klimatizace. Evropské výzkumy mluví o úspoře elektřiny v řádu desetinek procenta – často méně než 0,3 %. Pro ekonomiku České republiky to podle analytiků znamená zisk kolem 45 milionů korun ročně. Zní to dobře? Ano. Ale v přepočtu na HDP je to takřka nic – zhruba tolik, jako by každý z nás pracoval o minutu a půl ročně déle.
Zato dopady na zdraví jsou znatelné. Německý institut DAK zjistil, že po změně času přibývá o 25 % více infarktů. Studie publikovaná v Current Biology zase potvrdila, že v týdnu po zavedení letního času stoupá počet smrtelných dopravních nehod o 6 %. Spánkoví experti z Harvardu i další odborníci se shodují: biologické hodiny nejsou připravené na skok o hodinu. A tělo to ví.
Letní čas: Historie, která přežila sama sebe
Letní čas není žádná novinka. První ho zavedli v roce 1916 Němci a Rakušané během první světové války – jako prostředek k šetření uhlí a energií. Brzy se přidaly další země, včetně tehdejšího Rakouska-Uherska, tedy i českých zemí. Po válce byl ale letní čas rychle zrušen.
Vrátil se znovu za druhé světové války, a pak definitivně v roce 1979, kdy Československo reagovalo na světovou ropnou krizi. Od té doby už změna času funguje každoročně. Během dekád se systém mírně upravoval – dnes je v celé EU přechod na letní i zimní čas synchronizovaný.
Letní čas se používá převážně v zemích mírného pásu, kde má smysl reagovat na rozdíly mezi zimní a letní délkou dne. V tropech by to bylo zbytečné. Na jižní polokouli mají navíc léto tehdy, kdy my máme zimu – takže i čas se tam posouvá opačně.
Který čas by měl zůstat?
To je zajímavá otázka. A taky důvod, proč se celá debata zadrhla. Pokud by byl zachován standardní čas (označovaný někdy jako zimní), svítalo by v létě už kolem čtvrté ráno. Jenže večer by se stmívalo už před devátou. Naopak celoroční letní čas by znamenal, že v zimě by slunce vycházelo až po osmé, někde i po deváté. A spousta lidí by vstávala za tmy.
Obě varianty mají své zastánce. Z hlediska zdraví a biologického rytmu má větší podporu standardní čas – ten více odpovídá přirozenému světlu. Z hlediska životního stylu, zejména v létě, lidé oceňují pozdní západy slunce.
Ať tak či onak, jedno je jisté: změna času, jak ji známe dnes, je přežitek. Ať už kvůli neexistujícím úsporám, negativním zdravotním dopadům, nebo prostě kvůli tomu, že většina z nás už nejezdí na pole podle slunce. Doufejme, že bude brzy po všem.
Zdroje: idnes.cz, Peníze.cz, Cell.com, BMJ Open, Yale University