Michaela Kuklová si splnila svůj velký sen a kousek za Prahou si pořídila vlastní bydlení. Vlastními silami zastala spoustu těžké práce a proměnila venkovské stavení v útulné útočiště. V interiéru kombinuje tradiční styl s moderními detaily a stěny zdobí svými vlastními malbami, které představují její skrytý talent.
Království vybudované vlastníma rukama
V minulosti žila Kuklová v centru Prahy, nějakou dobu strávila v dětství v Německu v oblasti blízko Frankfurtu a vystřídala několik dalších adres včetně Černošic nebo Slivence. Nakonec koupila nemovitost za městem a pustila se do rozsáhlé rekonstrukce.
„Všechen materiál na stavbu jsem vozila sama,“ svěřila se herečka. Dlouhé dřevěné trámy přepravovala v půjčené dodávce označené červeným praporkem. Zednické práce přenechala řemeslníkům, ale kompletní štukování stěn zvládla bez cizí pomoci. „Nouze naučila Dalibora housti,“ dodala s úsměvem ke své snaze opravit dům svépomocí.
Sama repasovala staré dřevěné dveře, vyráběla okenice a stloukala zahradní vrátka. Kolem domu se rozkládá zelená zahrada s jezírkem a krbem, kterou si zamilovala. Pravidelně tam jezdí s elektrickou sekačkou a pečuje o bylinkový záhon. Pěstuje rajčata, okurky nebo papriky a výhled do okolní zeleně ji spolehlivě uklidňuje.
Ložnice bez chlupů a ranní budíček
Domácnost sdílí se synem Romanem a dvěma zvířecími společníky. Společnost jí dělá fenečka afgánského chrta Justinka a bílý kocour Tygr. Zvířata mají volný přístup na sedačky i gauče, ale do ložnice nesmějí. Syn byl v dětství alergický na kočky, proto si zvykla pokoj přísně chránit před zvířecími chlupy a dveře zůstávají zavřené.
Kocour Tygr je zdatný lovec a domů občas přinese myš, potkana nebo hada, se kterými si pak hraje v obývacím pokoji. Ráno se dožaduje krmení a už v pět hodin začíná škrábat na futra. Syn Roman prochází obdobím, kdy nosí výhradně černé a nadměrné oblečení. Do výběru outfitů si už mluvit nenechá a nakupuje si sám.
Skrytý talent mezi malířskými plátny
Málokdo o ní ví, že původně toužila po úplně jiné umělecké dráze. Její maminka byla velmi výtvarně nadaná, což ji v dětství silně inspirovalo. Chodila do přípravného kurzu na UMPRUM a plánovala se věnovat malbě. V šesté třídě se dostala ke komparsu a o rok později získala první hlavní roli, která posunula její život jiným směrem.
K malování se vrátila později jako samouk. Učila se technikou olejomalby podle děl starých mistrů a v období pandemie objevila kouzlo akvarelu. Dříve měla v bytě na Starém Městě celou stěnu zaplněnou svými pracemi. Na plátnech zachycuje realistické motivy a portréty. Namalovala dceru Emy Smetany, syna Veroniky Arichtevy nebo své blízké přátele. Ve volném čase tvoří dál a plánuje svou vlastní výstavu, protože malování pro ni představuje ideální vyjádření pocitů na papír.
Nostalgický šatník a divadelní zákulisí
V šatně schovává kousky, které mapují desítky let. Stále vlastní džíny staré třicet let a klidně by si je vzala na sebe, protože móda se neustále vrací. Její nejvzácnější oděv pochází z roku 2001, kdy jí návrhářka Petra Kociánová ušila korzetové princeznovské šaty k premiéře filmu Andělská tvář.
V současnosti tráví hodně času na zájezdech s divadelními komediemi. Jezdí hrát mimo Prahu a veškeré kostýmy si vozí sama v taškách. Natáčení filmových pohádek s sebou neslo spíše náročné situace. Při práci na slavném příběhu o Jasněnce musela snášet rány botou od Heleny Růžičkové nebo zranění hlavy od Yvetty Blanarovičové, která do ní nechtěně kopla při pádu ze schodů. V rybníku plném rákosí si navíc ošklivě rozřízla nohy.
Nejvíce ji těší pomyšlení, že její nejznámější role zůstane zachována pro další generace. První filmový polibek přišel už ve čtrnácti letech před kamerou s hercem Hanákem ve snímku Poklad hraběte Šamara, kdy byla z celé situace velmi vyděšená.
