Ráno 30. června 1908 došlo v oblasti řeky Podkamenná Tunguska na Sibiři k dosud nevysvětlené explozi. Výbuch srovnal miliony stromů se zemí, ale po kráteru ani stopy. Čeští vědci nedávno objevili stopy události přímo uvnitř stromů.
Rána, která otřásla světem
Krátce po sedmé hodině ráno se nad střední Sibiří objevila oslnivá záře, kterou vzápětí vystřídal obrovský výbuch. Jeho síla se odhaduje až na 30 megatun a následky byly ničivé. V oblasti o rozloze přes dva tisíce kilometrů čtverečních padlo k zemi na osmdesát milionů stromů. Nejbližší lidské obydlí, osada Vanavara, leželo sedmdesát kilometrů od epicentra.
Výbuch byl natolik silný, že ho slyšeli lidé i ve vzdálenosti přes 1000 kilometrů. Seismické stanice po celém světě zaznamenaly otřesy. Nad Evropou se objevila podivná bílá noční oblaka a obyvatelé Sibiře hlásili černý déšť. Navzdory této síle trvalo dlouhých 13 let, než do oblasti dorazila první vědecká expedice.
Tajemství bez kráteru
Geolog Leonid Alexejevič Kulik se na místo vypravil poprvé v roce 1921. Ačkoli se tehdy do epicentra nedostal, později vedl další výpravy. Kulik dokumentoval zkázu, při níž byly stromy zpřelámané jako sirky a ležely v paprscích směřujících ven od výbuchu. Přesto nebyl nalezen žádný kráter, ani úlomek meteoritu.
Pozornost vědců se upnula na jezero Čeko, které leží poblíž epicentra. Spekulovalo se, že právě tam meteorit dopadl. Následný výzkum ale ukázal, že jezero je staršího původu a žádné meteorické materiály neobsahuje. Navzdory opakovaným expedicím, včetně výprav z 50. let i výzkumů Tomské univerzity, se žádné přímé stopy po tělese nenašly.
Letokruhy jako svědectví
Zlom nastal až v roce 2008, kdy tým vědců pod vedením doc. Güntera Kletetschky z Univerzity Karlovy odebral vzorky stromů přímo z místa výbuchu. „Podařilo se nám odebrat vzorky dřeva stromů. Nejprve jen vrty a díky spolupráci s italskými kolegy, kteří v oblasti v té době také pracovali, i celé disky průřezů stromů,“ uvedl Kletetschka pro ČT24.
Letokruhy přeživších modřínů prozradily, že se v roce 1908 nevytvořilo klasické letní dřevo. Pomocí rentgenové fluorescence vědci zjistili zvýšené množství vápníku a stroncia ve vrstvě kůry i v dřevě. To je podle nich důkaz, že výbuch zanechal v tkáních stromů jasný chemický otisk.
Vědci pracují se dvěma hypotézami. Podle první došlo k poškození kořenového systému, kvůli čemuž stromy čerpaly látky z vlastních zásob. Druhá hypotéza pracuje s tím, že tlaková vlna doslova vtlačila chemické prvky z kůry do dřevěných kanálků letokruhů.
Co způsobilo výbuch nad Sibiří?
Dodnes není jisté, co přesně tunguský výbuch způsobilo. Vědci nejčastěji mluví o explozi komety nebo asteroidu, který se rozpadl ve výšce několika kilometrů nad zemí. Slovenský astronom Ľubor Kresák měl za to, že šlo o úlomek komety Enke. Jeho český kolega Zdeněk Sekanina pak v roce 1983 zveřejnil podrobnou studii, v níž vycházel z toho, že šlo o kamennou planetku.
Italský vědecký tým v 90. letech odhadl, že šlo o objekt velký asi 30 až 100 metrů, který explodoval ve výšce a na zem dopadla pouze ohnivá smršť. V roce 2020 přišla Sibiřská federální univerzita s teorií železného meteoritu, který prolétl atmosférou bez dopadu.
Vedle těchto vědeckých vysvětlení se objevily i spekulace o havárii mimozemské lodi, střetu s antihmotou, testu Teslova přístroje nebo výbuchu mikročerné díry. I když žádná z těchto teorií není doložená, svědčí o tom, jak silně Tunguská záhada dodnes poutá pozornost.
Noční jízda vyžaduje víc opatrnosti. Zrak se přizpůsobuje půl hodiny, riziko nehody je třikrát vyšší a hrozí tunelové vidění
Zdroj: ČT24, ReadZone, PrimaZOOM, HvězdárnaŽdánice
