Nájemníci zaplatí za drobné opravy nejvýš 150 Kč za metr ročně. Pak platí majitel

V kostce
Od ledna 2026 platí v nájmu vyšší limity
Rozdělení výdajů mezi nájemníka a pronajímatele upravuje občanský zákoník a nařízení vlády č. 308/2015 Sb., které se od 1. ledna 2026 změnilo. Limit na jednu opravu vzrostl z 1 000 na 1 500 korun a roční strop ze 100 na 150 korun za metr čtvereční, protože předchozí částky platily deset let beze změny. Samy o inflaci se přitom limity nezvyšují. Rok 2026 je tak první, kdy se nový roční strop počítá, a výdaje se v něm sčítají za celý kalendářní rok až do 31. prosince.
Základní dělení ale zůstalo stejné. Pronajímatel má udržovat byt i dům v takovém stavu, aby se v nich dalo normálně bydlet. Nájemník zase zajišťuje běžnou údržbu a drobné opravy bytu i vnitřního vybavení, které patří majiteli a je součástí bytu.
Když tedy nájemníkovi praskne žárovka na chodbě, ucpe se odpad u dřezu nebo se odře malba v pokoji, jde o běžnou údržbu. Do té patří každodenní péče o byt, hlavně malování, oprava omítek, tapetování, čištění podlah, obkladů nebo zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Stejně tak sem spadá výměna baterie v hlásiči kouře, pravidelné prohlídky spotřebičů a údržba elektronických vodovodních baterií.
Vedle údržby pak existuje seznam drobných oprav určených přímo podle druhu. Když se v bytě rozbije klika u dveří, začne protékat splachovač na toaletě, přestane fungovat vypínač nebo se pokazí sporák, jde výdaj za nájemníkem. Do stejné skupiny patří i zámky, vnitřní žaluzie, zásuvky, jističe, vodovodní baterie, sifony nebo kotle etážového topení, stejně jako opravy a certifikace bytových vodoměrů a měřidel tepla.
Jak funguje limit 1 500 korun za opravu
Hranice 1 500 korun za jednu opravu se týká všech ostatních závad bytu a jeho vybavení, které v seznamu vyjmenovaných oprav nejsou. Jakmile takový zásah vyjde nejvýš na 1 500 korun, zaplatí ho nájemník. Pokud ale cena přesáhne 1 500 korun, už nejde o drobnou opravu a celou částku hradí majitel.
Někdy je potřeba jednu věc v bytě spravovat na několikrát. Když spolu takové opravy na téže věci souvisejí a časově na sebe navazují, jejich ceny se sčítají a rozhoduje celkový účet. Co se ale do hranice 1 500 korun nikdy nepočítá, je cesta opraváře. Dopravu řemeslníka platí nájemník zvlášť.
Roční strop vychází na 150 korun za metr
Ani u vyjmenovaných závad a drobných oprav ale nájemník neplatí do nekonečna. Všechny drobné opravy podle druhu i podle ceny se v jednom kalendářním roce sčítají, a to nejvýš do částky 150 korun za metr čtvereční podlahové plochy bytu. Jakmile se tenhle strop naplní, každá další oprava ve stejném roce už patří na účet majitele. Ani do ročního limitu se však nezapočítává doprava řemeslníka, tu nájemník hradí vždy sám.
Pro výpočet roční hranice se bere podlahová plocha samotného bytu a všech prostorů, které užívá výhradně nájemník, i když leží mimo byt. Sklepy, které nejsou místnostmi, a také balkony, lodžie a terasy se ale započítávají jen polovinou. U bytu o velikosti 55 metrů čtverečních s balkonem o ploše 6 metrů čtverečních tak vychází pro výpočet 58 metrů čtverečních. Roční strop tam dělá 8 700 korun, takže když nájemník tuhle částku během roku 2026 vyčerpá, další závadu, třeba novou baterii, už zaplatí pronajímatel. Aby se dalo doložit, že je limit pryč, slouží účtenky ze všech předchozích oprav v daném roce.
| Položka | Kdo hradí | Pravidlo od 1. ledna 2026 |
|---|---|---|
| Běžná údržba | Nájemník | Do ročního limitu se nezapočítává |
| Vyjmenované drobné opravy | Nájemník | Započítávají se do stropu 150 Kč/m² ročně |
| Ostatní opravy | Nájemník | Do 1 500 Kč za opravu, nejvýš 150 Kč/m² ročně |
| Doprava na opravu | Nájemník | Do limitu 1 500 Kč ani ročního stropu se nepočítá |
| Radiátory a ústřední topení | Pronajímatel | Nespadají mezi drobné opravy |
Co musí zaplatit majitel bytu
Některé věci jdou za pronajímatelem hned od začátku, bez ohledu na to, jestli už nájemník roční limit vyčerpal. Mezi drobné opravy totiž vůbec nepatří radiátory a rozvody ústředního topení. Pokud tedy v zimě přestane topit radiátor nebo teče trubka od topení, opravu zajišťuje a platí majitel bytu.
Pravidla o drobných opravách se ale týkají jen běžného opotřebení. Co nájemník nebo někdo z jeho domácnosti sami poškodí, například když rozbijí okno nebo promáčknou dveře, opravují vždy na vlastní náklady bez ohledu na limit 1 500 korun i roční strop. Na druhou stranu neplatí ani snaha některých majitelů přenést ve smlouvě na nájemníka úplně všechny opravy v bytě. Občanský zákoník říká, že ujednání zkracující práva nájemce bytu jsou bez účinku, takže taková věta ve smlouvě neplatí, i když ji nájemník podepsal.
Jak se řeší neopravená závada
Když se v bytě objeví závada, kterou má zaplatit majitel, musí ji nájemník včas oznámit. Havárii, třeba prasklé potrubí, hlásí ihned, jinou závadu bránící bydlení pak bez zbytečného odkladu. Současně má udělat, co může, aby nevznikla ještě větší škoda, a pronajímatel mu účelné náklady nahradí.
Majitel bytu musí závadu odstranit v přiměřené době. Pokud se k tomu nemá a nejde jen o nepodstatnou vadu, může ji nájemník opravit sám a požadovat náhradu odůvodněných nákladů nebo slevu z nájemného. Kdo ale závadu neohlásil včas, o náhradu nákladů přichází, a pokud si ji opravil na vlastní pěst, nemá nárok ani na slevu. Jestliže pronajímatel neodstraní závadu ani v dodatečné lhůtě a jde o hrubé porušení povinností, může nájemník nájem vypovědět bez výpovědní doby.



