Psal se červenec roku 1973, když se Olga Hepnarová (†23) rozhodla spáchat hrůzný čin. Ten předtím ani potom neměl obdoby. Nasedla do náklaďáku a ve 13:45 hodin odpoledne najela do skupinky lidí čekajících na tramvaj. Na svých rukou měla krev celkem osmi zabitých nevinných obětí.
Považovala se za oběť společnosti
O svém činu mluvila jakožto o pomstě společnosti. Ta se k ní dle jejího názoru celý život chovala bestiálně. Hepnarová se postavila do role oběti. Tvrdila, že byla vždycky ponižována, fyzicky týrána a bita. Fyzického násilí se na ní měl opakovaně dopouštět její otec Antonín Hepnar.
Popsala i další incidenty, které se jí údajně staly. V Opařanech roku 1965 měla být vylákána do sprch a tam zbita do krve. Na Betlémském náměstí v Praze ji měla v době, kdy jí bylo teprve deset či jedenáct let, zmlátit stejně stará dívka. Skupina chlapců jí měla urážet a zkopat. V roce 1969 mělo dojít k napadení vedoucím soudruhem Chladem v knihařské dílně. A těch případů bylo prý mnohem více.
O svém činu informovala dopisem
„Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím,“ rozeslala mladinká Olga – tehdy profesionální řidička – redakcím Svobodného slova a Mladého světa šokující dopisy.
I přesto ale mnoho lidí, možná převážná většina, po zrůdném incidentu věřila, že šlo o nehodu. Jen krátce po zadržení však Olga podobné domněnky rozcupovala. K činu se hrdě přiznala.
Vše promyslela a naplánovala
Samotný útok na nic netušící skupinu asi dvaceti lidí přitom nebyl náhodným impulsem. Olga Hepnarová měla svůj čin dobře promyšlený a naplánovaný. Její tehdejší přítel Mirek D. nastínil, že ke všemu mělo dojít během zimy 1972 až 1973. Tehdy se Hepnarová uchýlila do chatičky v Olešku – nechtěla žít s rodiči, které nenáviděla.
V chatě nebyla voda, elektřina. Šlo spíše jen o altánek. Už tehdy si přišla společností natolik nenáviděná, že se jí v hlavě začal rodit plán.
Chtěla ublížit co nejvíce lidem
Onoho kritického dne – tedy 10. července 1973 – nešla do práce. Místo toho jela do hostivařské půjčovny. Zde měla zamluvené auto – nákladní vůz Praga RN, známý jako „erena“. Zkušební jízda nebyla pro profesionální řidičku problém.
Poté se vydala po třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové) směrem od Letné. Cílem bylo najet na chodník do lidí čekajících na tramvaj na zastávce u Strossmayerova náměstí. Když se přiblížila k onomu místu, zjistila, že na zastávce čeká jen pár lidí. Tehdy změnila plán – chtěla ublížit mnohem více obětem.
Pokračovala tedy na Klárov. Čas pokročil, lidí přibylo. Opět se ocitla na třídě Obránců míru. Zde už stál celý houf nic netušících lidí. Hepnarová stočila volant, najela na chodník a porazila čekající cestující. Osm lidí zemřelo, další byli vážně zraněni.
Poslední popravená žena
Za svůj zrůdný čin byla Olga Hepnarová odsouzena k trestu smrti oběšením. Ten byl vykonán 12. března 1975. Olga se tak stala poslední popravenou ženou v Československu. V roce 1990 byl trest smrti u žen zrušen a nahrazen doživotním odnětím svobody.
Zdroje: Reflex, iDnes, iRozhlas, Český rádio
