Pašijový týden vrcholí a přináší den plný mystiky, očistných rituálů a specifické gastronomie. Zelený čtvrtek, který letos připadá na druhého dubna, spojuje křesťanské tradice s lidovou magií. Věřící si připomínají poslední večeři Ježíše Krista a hospodyně pečou pečivo ve tvaru oprátky. V obcích utichají zvony, nastupují dřevěné řehtačky a v hospodách teče zelené pivo. Naši předkové věřili v léčivou moc přírody a důsledně dodržovali pravidla pro zajištění blahobytu.
Zmatení německých jazyků
Název dne vznikl historickým omylem a špatným překladem. Původní staroněmecký výraz Greindonnerstag označoval lkavý čtvrtek, lidé si ho postupem staletí zkomolili na Gründonnerstag, tedy čtvrtek zelený. Jazyková chyba zcela přepsala lokální zvyklosti a vtiskla oslavám nový charakter. Barva jarní přírody se stala ústředním motivem dne a promítla se do jídelníčku. Tradiční slzy a půst vystřídala oslava probouzejícího se života.
Magie ranní rosy
Naši předkové přikládali tomuto datu obrovský magický význam a vstávali před rozbřeskem. Lidé vycházeli na louky a omývali si obličej chladnou ranní rosou, což je mělo ochránit před nemocemi šíje. Hospodáři v tu samou dobu třásli ovocnými stromy, aby si zajistili bohatou podzimní úrodu. Kouzlo jarního jitra mělo lidem vtisknout vitalitu do náročných letních měsíců.
Důkladnou očistou musela projít i samotná obydlí. Ženy pečlivě vymetaly prach ze všech koutů a smetí následně odnášely na nejbližší křižovatku. Rituál vyháněl z domů blechy, myši a veškerý nepříjemný hmyz. Během úklidu se často tlouklo dřevěnou paličkou o hmoždíř, čímž se účinek ochranného kouzla umocňoval a vyháněl škůdce za humna.
Sousedské vztahy podléhaly v tento den přísným pravidlům. Lidé se nesměli hádat a platil absolutní zákaz půjčování věcí. Dodržení tohoto klidu zaručovalo harmonii po zbytek roku a finance si do domácnosti našly cestu samy. Zemědělci na polích zasévali hrách a len, na Velký pátek totiž platil přísný zákaz hýbání se zemí. Kdo nařízení porušil, riskoval hněv přírodních sil.
Oprátka na talíři
Gastronomie druhého dubna stojí na zelených surovinách a sladkém kynutém těstě. Oběd tvoří pokrmy ze špenátu, mladých kopřiv, jarních bylinek nebo zelí, což strávníkům zaručuje celoroční pevné zdraví. Odpoledne na stoly míří jidáše potřené vrstvou medu. Pečivo svým tvarem připomíná smyčku, na které se podle biblického vyprávění oběsil zrádný Jidáš. Kdo pochoutku sní, pojistí si odolnost proti chorobám.
Moderní doba obohatila staré zvyky o nové prvky a pivovary se jich chopily s velkým komerčním úspěchem. Výčepní v hospodách narážejí sudy se speciálním zeleným pivem. Tento nápoj získává netradiční smaragdovou barvu díky bylinným extraktům a stal se nedílnou součástí oslav. Hostince tak doplňují kostely v udržování specifického koloritu pátého dne Svatého týdne.
Dřevěný rámus
Křesťané si během čtvrtečních bohoslužeb připomínají Ježíšovu poslední večeři s apoštoly a ustanovení eucharistie. Při večerní mši se naposledy rozezní kostelní zvony, které podle legendy odlétají do Říma, a nastává hluboké ticho trvající až do Bílé soboty. Zvuk kovu okamžitě nahrazují dřevěné klapačky a řehtačky, s nimiž chlapci obcházejí vesnice. Jejich pronikavý hluk má vyhnat z okolí nečisté síly. Kněží provádějí rituální mytí nohou a kopírují Kristův akt pokory.
