Když po válce padlo nacistické Německo, vypařily se z Evropy stovky mužů, které měl čekat válečný soud – a přistály v Buenos Aires. Teď, o skoro osmdesát let později, Argentina konečně přiznává, že o tom nejen věděla, ale také aktivně pomáhala. Prezident Javier Milei nařídil zveřejnění dosud utajovaných dokumentů, které by mohly odhalit, kdo všechno nacistům kryl záda, kde se pohybovaly peníze a jak fungovala jedna z největších poválečných operací stěhování válečných zločinců.
Vlakem do Janova, lodí přes oceán a nová identita
Únikové cesty, kterým se přezdívalo „krysí stezky“, byly promyšlené až do posledního detailu. Z Německa přes Španělsko nebo Itálii, pak loď do Argentiny. A tam už čekal nový občanský průkaz, práce v továrně nebo domek na venkově.
Pomáhali úředníci, kněží, bankéři i bývalí důstojníci. Všichni věděli, že vozí vrahy, ale také, že dostanou dobře zaplaceno. Kufry plné zlata, šperků a umění, které předtím někdo zabalil z bytu po deportovaných židovských rodinách, otevřely dveře k novému životu.
Odhaduje se, že v Argentině našlo nový domov až 5 000 nacistů. Mnozí z nich žili v klidu, bez výčitek, až do smrti.
Mengele na pikniku, Eichmann v montérkách
Na seznamu „nových Argentinců“ figurovala jména, která zná celý svět. Adolf Eichmann – muž, který řídil transporty Židů do vyhlazovacích táborů – se tu schovával pod jménem Ricardo Klement. Pracoval jako mechanik, než ho v roce 1960 unesli agenti Mossadu.
Josef Mengele, sadistický lékař z Osvětimi, si do pasu napsal jméno Helmut Gregor. Chodil nakupovat, jezdil na výlety a po roce 1979 ho našli mrtvého na pláži v Brazílii. Nezastřelili ho. Utopil se.
Veřejnost měla o jejich přítomnosti v Argentině po celá desetiletí jen tušení. Teď ale přichází čas na konkrétní jména, účty, dokumenty i podpisy.
Můj brácha má prima bráchu: Výměna manželek, nezájem o motorky, změna oproti původní verzi i fámy o vztahu
Milei plní slib a sahá hluboko do zaprášených šanonů
V únoru prezident Milei slíbil zástupcům Simon Wiesenthal Centra, že Argentina otevře své archivy. A tentokrát to nejsou jen hezká slova do kamer. Vláda potvrdila, že zveřejní materiály ministerstva obrany, bankovní záznamy i imigrační dokumenty.
Co všechno se ukáže? Kdo nacistům pomáhal a proč? Jak fungovalo krytí, kdo organizoval převoz, a kde končily peníze uloupené během holokaustu? Argentina tak – i když s desítkami let zpoždění – zvedá hlavu. A dívá se do zrcadla, které se jí možná nebude líbit. Ale někdy je lepší pravdu říct pozdě, než vůbec.
A co Hitler? Spekulace, ponorka a argentinské úřady v pozoru
Jestli nějaká fáma nikdy úplně neumřela, pak ta, že Adolf Hitler na konci války nešel do hrobu, ale do Jižní Ameriky. Konkrétně do Argentiny. Podle některých teorií ho sem měla dopravit ponorka, dva týdny po pádu Berlína. Doprovázela ho prý padesátka věrných, na břehu už čekali koně a v horách připravený úkryt.
Zní to jako scénář béčkového thrilleru – a právě tak k tomu přistoupila i americká FBI. Vyšetřování sice v roce 1945 otevřela, ale bez konkrétních důkazů ho zase rychle zavřela. V archivech se ale přesto našly dokumenty o tom, že informace o Hitlerově možném útěku úřady braly vážně – a to včetně výpovědi svědka, který výměnou za imunitu tvrdil, že byl při tom.
Oficiální verze zůstává: Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru. Ale spekulace o útěku do Argentiny přežívají dál. A s otevřením archivů se znovu vynořuje otázka, jestli v těch šanonech přece jen neleží něco, co změní pohled na konec jednoho z největších masových vrahů historie.
Tento týden v seriálu Ulice: Návrat Sáry, Vanda mizí, Luďkův nečekaný požadavek a Soňa v průšvihu
Zdroje: Buenos Aires Times, Times of Israel, ThoughtCo, Aktuálně
