Poměrně hodně lidí má tendenci hledat klíč k úspěchu někde mimo sebe. Úspěch sám je ovšem dosti nenápadná a vrtkavá věc, protože už jen jeho základní definice je dosti obtížná. Pro někoho je to atraktivní postava, pro jiného milion na účtu. Ani jedno z toho přitom není nutně špatně nebo dobře.
Život dle představ
Asi nejtrefnější definici úspěchu formuloval tuzemský školitel Ivo Toman, když v jedné ze svých knih konstatoval, že „Úspěch znamená zařídit si život podle svých představ.“ Abyste ale takového stavu dosáhli, potřebujete prakticky vždy určité vnitřní nastavení. Primárně houževnatost, pozitivní nadhled a otevřenost k dalším lidem.
Už staří mistři kung fu a dalších bojových umění správně konstatovali, že vše je v mysli. Vaše myšlenky totiž určují vaše chování a vnímání okolního světa. Z toho vychází vaše aktivita a ta se pak promítá ve výsledcích. Pro přesnější porozumění si uveďme aspoň 15 základních rozdílů, které dělí lidi úspěšné a neúspěšné.
Vděčnost vs. kritika
Jednou z tradičních rad pro úspěch je schopnost projevení vděčnosti a také skládání komplimentů. Na to poukazuje i Dale Carnegie ve slavné knize Jak získávat přátele a působit na lidi. Ano, je to druh manipulace. Ale manipulace sama je jen uplatnění určitého vlivu. Stejnou manipulací můžete někoho přesvědčit, aby zabil tchýni, nebo se odnaučil kouřit.
Neúspěšní lidé na druhé straně neustále kritizují okolí i veškeré dění, aniž by k tomu měli jakékoli podklady nebo jiný reálný důvod.
Bolístky vs. odpuštění
Každému z nás se v životě přihodila nějaká křivda nebo má na někoho pifku. Důvod může být jakýkoli, ale něco si s sebou zkrátka táhneme. Ti, kteří ve svých snahách a projektech obvykle uspějí, se naučili tohle průběžně házet za hlavu, odpouštět sobě i ostatním a nenechávají se připoutat k minulosti.
Druhá skupina si tohle v době neustále drží, i když jí to více či méně brání se v životě posunout dál.
Přítomnost vs. minulost
Tento bod souvisí do značné míry s předchozí vlastností. Želví mistr Oogway v animovaném filmu Kung Fu Panda řekl zásadní moudrost tibetského buddhismu. „Yesterday is a history, tommorow is a mystery, but today is a gift.“ Tedy v překladu Včerejšek je historie, zítřek záhada, ale dnešek je dar („present“ je anglicky jak dárek, tak přítomnost).
Ti úspěšní se ve svém konání zaměřují na maximální využití i prožití přítomnosti. Zbytek pak neustále řeší minulost, co by kdyby a další okolnosti. Nemohou je už ovlivnit, ale stále se nechávají ovlivnit tím, co už bylo.
Odpovědnost za chyby vs. vinění ostatních
Úspěšným lidem nedělá problém přijmout odpovědnost za vlastní chyby a omyly. Tímto procesem se z nich totiž reálně učí a příště už se jich obvykle nedopustí. Pokud ale někdo neustále hledá chyby jen v okolí nebo vnějších faktorech, má velmi malou šanci se ve svém konání kamkoli posunout.
Sdílení informací vs. tajnůstkářství
Úspěšní lidé bez ohledu na obor obvykle vytváří sdílecí komunity a vypomáhají si i napříč obory. Kdo má poznatek, který může pomoci někomu dalšímu, zpravidla nemá problém se o něj podělit nebo druhou stranu nasměrovat na správné řešení.
Druhá skupina bude tajnůstkařit a cokoli pokradmu zjistí, nechá si pro sebe. Tím pádem nebude ve výsledku nikdo vědět nic a podle toho to taky bude vypadat.
Pozitiva vs. negativa
Když přijdete na nějakou podnikatelskou událost, doslova cítíte konstruktivní atmosféru a ochotu ostatních navzájem si pomáhat. I když máte ve svých projektech potíže a třeba se toho ani moc nedovíte, nabije vás to energií k tomu snažit se dál.
Naopak v takových putykách třetí cenové skupiny většinou najdete jen nadávání na to, jak je všechno špatně, nikam to nevede a nic se s tím stejně nedá dělat. Která skupina se dostane dál?
Myšlenky vs. klepy
Celkem oprávněně se říká, že velké mysli rozebírají myšlenky, průměrně věci a malé lidi. Ti nejlepší v oborech se spolu bez ohledu na zaměření většinou baví o nových myšlenkách, konceptech, způsobech, jak něco udělat nebo umožnit.
A ten zbytek bude rozebírat, lidově řečeno, kdo, s kým, proč a za kolik. Ano, i z toho může vypadnout něco konstruktivního, ale pravděpodobnost je drasticky nižší než u první skupiny.
Společné slavení vítězství vs. jáství
Jakýkoli větší projekt je týmová práce, i když má lídra nebo vedoucího. Ti se v případě úspěchu vždycky podělí s ostatními a vyzdvihnou hlavně jejich práci. Na druhé straně jsou pak ti, kteří i u těch minimálních úspěchů vyzdvihují jen svoje zásluhy.
Připravenost na změny vs. strach ze změn
V životě lidském existuje jen málo jistot a jedna z nich je neustálá změna. I když jsou věci v zásadě stále „při starém“, mění se minimálně buňky lidského těla. K tomu kompletně dojde jednou za 7 let, takže za 7 let už to skutečně „nejste vy“.
Úspěšní lidé se ale naučili se změnou počítat a s příchodem nových technologií nebo trendů se dovedou na nastalou situaci rychle adaptovat. Zbytek se bude zuby nehty držet původních nástrojů a postupů, dokud nebudou mít na výběr.
Naděje na úspěch ostatních vs. doufání v selhání
Tohle má spojitost s tou obecnou negativitou. Pokud vám někdo ze specialistů poradí s vaším problémem a pomůže ho vyřešit, doufá ve váš úspěch. Minimálně mu pak v budoucnu budete více ochotni poradit vy (pokud bude něco potřebovat), nebo ho aspoň doporučíte dál.
Takhle vzniká vzájemná vděčnost a ochota doporučení. Zbývající, kteří se obvykle moc daleko nedostávají, pak jen doufají, že ostatním jejich plány nevyjdou. Případně je rovnou nějakým způsobem zkouší sabotovat.
Vnímání ostatních vs. vlastní pohled
V online prostředí existuje celé odvětví zkoumající tzv. UX, tedy „user experience“. Jde o to pochopit například u webových stránek co nejvíce chování uživatelů a učinit pro ně prostředí maximálně pohodlné a srozumitelné.
Na druhé straně, pokud chcete, aby například vaše stránky nijak neprosperovaly, dbejte jen na to, co si o nich myslíte vy a nezkoumejte názor někoho dalšího.
Cíle vs. necíle
Tohle je jedna ze základních věcí. Ti, kteří dosahují úspěchů v projektech i dalších věcech, si jednoduše stanovují konkrétní cíle, ideálně s časovým plánem a jednotlivými kroky. Zbytek tohle vůbec nenapadne a podle toho to také vypadá.
Souvisí s tím ještě jedna vlastnost, tedy jasné vědomí toho, kam jdou. Okřídlené rčení v takovém případě říká Když nevím, kam jdu, skončím někde jinde. Právě to se děje neúspěšným, protože nemají stanovené ani cíle, ani ujasněno, čeho chtějí vlastně dosáhnout.
Celoživotní vzdělávání vs. konec se školou
Škola připravuje zaměstnance. Kdokoli se chce z tohoto kolečka posunout někam dále, musí počítat potřebou celoživotního příjmu nových informací. Ti úspěšní jsou si proto vědomi, že každý další krok v jejich snažení bude vyžadovat osvojování dalších znalostí a schopností. Zbytek je přesvědčen, že už všechno zná.
Knihovna vs. obrazovka
Trefně se říká, že úspěšní mají velké knihovny, zatímco neúspěšní velké obrazovky. Ti první ale nečtou oddechovou beletrii. Nakupují po kilech odborné knihy nejen ze svého oboru, často pak ještě životopisy inspirujících osobností. A na večerní sledování nekonečných seriálů nebo fotbalu je taky moc neužije.
Výběr jsme zahájili Ivo Tomanem, tak ho uzavřeme jeho dalším prohlášením – „Nikdy nenajdete úspěšného člověka, který zná všechny vysílané seriály.“
Zdroje: BrightSide, DatabazeKnih, Forbes