Dnes v ulicích možná potkáte lidi s červenou stužkou. Pro někoho nostalgická připomínka devadesátých let, pro lékaře symbol boje, který jsme stále nevyhráli. Je 1. prosinec, Světový den boje proti AIDS, a ačkoliv medicína udělala od dob Freddieho Mercuryho obrovský skok a z rozsudku smrti udělala zvládnutelnou chronickou nemoc, česká data optimismem nešetří. Letošní rok je co se týče HIV druhý nejhorší za posledních osm let. Máme špičková centra, máme léky, ale chybí to hlavní – ochota lidí nechat se otestovat.
Šest set lidí neví, že šíří virus
Statistiky Státního zdravotního ústavu mluví jasně. Od ledna do října 2025 přibylo 247 nových pacientů. Většina z nich jsou muži, ale virus si nevybírá podle pohlaví ani orientace. Zásadní problém leží jinde. Odborníci odhadují, že po českých městech chodí zhruba 600 lidí, kteří jsou HIV pozitivní a nemají o tom ani tušení. Právě oni představují riziko.
„Léčení HIV pozitivní nepředstavují závažné riziko z hlediska veřejného zdraví, ale naopak ti, kteří o své HIV pozitivitě nevědí, či vědí, ale řádně se neléčí, epidemiologické riziko představují,“ vysvětluje ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková.
Pacient, který bere léky, má v krvi tak malé množství viru, že nikoho nenakazí. Kdo se neléčí, je časovanou bombou. Často o své nemoci neví celé roky. Virus v těle pracuje tiše, neničí imunitu ze dne na den.
„Takovéto pozdní záchyty se u nových případů AIDS projevují setrvale, dlouhodobě se pohybují na úrovni kolem 80 %. To je epidemiologicky závažná skutečnost vzhledem k tomu, že tito infikovaní mohou přenášet infekci již mnoho let před zjištěním zdravotního stavu, typicky se jedná o 8-10 let,“ varuje Hana Zákoucká, vedoucí oddělení se*uálně přenosných infekcí. Deset let nevědomosti. Deset let možného přenosu na partnery.
Prezidentova žena a osvěta v MHD
Mlčení a stud jsou nejlepšími spojenci viru. Proto i letos prevence vyrazila přímo za lidmi do běžného provozu. V Praze, Brně, Plzni a dalších městech dnes jezdí speciální osvětové tramvaje a trolejbusy. Nejde o žádnou formální akci. Cílem je dostat informace k lidem, kteří by do ordinace sami nepřišli. Záštitu nad akcí převzala Eva Pavlová, manželka prezidenta, což dává tématu váhu, kterou si zaslouží.
Partnerem těchto jízd je Ústřední vojenská nemocnice. Její ředitel Václav Masopust to vidí pragmaticky. „Ústřední vojenská nemocnice dlouhodobě pečuje o lidi žijící s HIV a každý den vidíme, jak zásadní je kvalitní zdravotní péče i otevřená komunikace o prevenci,“ říká. Otevřenost je v tomto případě nutností. Lidé se stále bojí stigmatizace, bojí se, že na ně někdo ukáže prstem. Přitom v Liberci u terminálu MHD dnes stojí sanitka, kde test trvá pár minut.
Kdo je „typický“ pacient?
Data boří některé mýty, jiné potvrzují. Se*uální přenos stále dominuje. Z nových případů tvoří muži mající styk s muži zhruba polovinu. Ale pozor, heterose*uální přenos tvoří nezanedbatelnou třetinu případů. Virus se neptá, kdo jste, ale jak se chováte.
Významnou roli hrají cizinci s dlouhodobým pobytem, takzvaní rezidenti, kteří tvoří 45 % nových záchytů. Často se zmiňuje vliv války na Ukrajině. Zde je třeba rozlišovat. Uprchlíci s dočasnou ochranou se sledují zvlášť. Od začátku války jich v statistikách přibylo 934. Většinou jde o lidi, kteří o své diagnóze věděli už doma a v Česku pouze pokračují v léčbě. Nejde tedy o nekontrolované šíření, ale o zajištění péče.
Řešení existuje, stačí chtít
Situace není beznadějná. Máme k dispozici moderní nástroje jako PrEP (preexpoziční profylaxe), pilulku, která chrání před nákazou ještě před stykem. Také máme anonymní testování zdarma. Máme linky pomoci. Jediné, co chybí, je osobní odpovědnost. Červená stužka na klopě je hezké gesto. Ale negativní test v kapse má mnohem větší cenu.
