Byl to prototyp muže, kterého byste bez váhání pustili do svého bytu. Inteligentní, pohledný student práv s ambicemi v politice, který dokázal okouzlit soudce i své oběti. Pod maskou dokonalého amerického syna se však skrýval predátor, jehož brutalita v sedmdesátých letech paralyzovala Spojené státy. Před 37 lety, 24. ledna 1989, se kruh uzavřel. Ve floridské státní věznici cvaknul spínač a Ted Bundy, jeden z nejhorších sériových vrahů historie, vydechl naposledy.
Lovec s falešnou sádrou
Bundyho metoda byla děsivě prostá a spoléhala na základní lidskou slušnost. Často se pohyboval na veřejných místech, jako byly univerzitní kampusy nebo pláže, a předstíral zranění. S rukou v sádře nebo o berlích prosil atraktivní dívky o pomoc s naložením knih či nákupu do svého vozu Volkswagen Brouk. Jakmile se oběť sklonila k autu, udeřil.
Vůz měl speciálně upravený. Sedadlo spolujezdce bylo vymontované, kliky dveří zevnitř chyběly. Z jeho auta nebylo úniku. Kriminalisté později popsali, že Bundy své oběti nejen vraždil, ale vracel se k nim, aby s mrtvými těly prováděl zvrhlé rituály. Jeho posedlost nekrofilním chováním byla tak silná, že se k místům činu vracel i několikrát, dokud těla nezačala podléhat rozkladu nebo dokud je nesežrala divoká zvěř.
Většina dívek, které si vybíral, odpovídala jedné šabloně. Dlouhé tmavé vlasy rozdělené pěšinkou uprostřed. Podle psychologů mu připomínaly jeho bývalou snoubenku, která ho opustila, a on se jí tímto zvráceným způsobem mstil znovu a znovu. Policie dlouho neměla žádnou stopu, protože nikdo nechtěl věřit, že by ten milý mladík, který pracoval na lince důvěry pro sebevrahy, mohl být monstrem, které policii uniká napříč několika státy.
Útěky oknem i stropem
Jeho drzost neznala mezí ani po zatčení. Bundy se stal prvním vrahem, který své soudní procesy proměnil v celonárodní reality show. Protože studoval práva, rozhodl se hájit sám. Odmítal advokáty, nosil drahé obleky a před televizními kamerami hrál roli nepochopené oběti systému. Dokonce přímo během výslechu požádal svou přítelkyni Carole Ann Boone o ruku, čímž využil starého floridského zákona, který takový sňatek za přítomnosti soudce legalizoval.
Než však definitivně skončil v cele smrti, dvakrát utekl. Poprvé vyskočil z okna soudní knihovny v Aspenu, když ho dozorci nechali o samotě studovat spisy. Podruhé, mnohem fatálněji, se protáhl otvorem pro světlo ve stropě své cely v Glenwood Springs. Zhubl kvůli tomu několik kilogramů, aby se do úzkého prostoru vešel.
Tento druhý útěk měl tragické následky. Bundy se dostal až na Floridu, kde vtrhl do sesterstva Chi Omega a během patnácti minut brutálně napadl čtyři spící studentky, z nichž dvě zraněním podlehly. Byla to právě tato noc, která mu definitivně zajistila cestu na elektrické křeslo. Otisky jeho zubů na těle jedné z obětí se staly klíčovým důkazem, který ho nakonec usvědčil.
Poslední show pro tisíce diváků
Poprava Teda Bundyho se stala událostí, která neměla v moderní historii obdoby. Okolí věznice Raiford připomínalo spíše rockový festival než místo výkonu spravedlnosti. Sjely se tam tisíce lidí z celé země. Rodiny s dětmi rozkládaly kempingové židle, prodejci nabízeli trička s nápisy „Burn, Bundy, Burn“ (Shoř, Bundy, shoř).
Lidé čekali na jediné – na znamení, že je konec. Když v sedm hodin ráno dozorci pustili do Bundyho těla smrtící dávku elektřiny, dav propukl v jásot. Lidé odpalovali ohňostroje, objímali se a zpívali. Byla to katarze po letech strachu, kdy se ženy bály vycházet samy ven.
Samotný Bundy byl v posledních hodinách klidný, ačkoliv se do poslední chvíle snažil hrát hru s vyšetřovateli a nabízel přiznání k dalším vraždám výměnou za odklad. Guvernér to však odmítl. „Rád bych, abyste vyřídili mou lásku mé rodině a přátelům,“ řekl těsně před smrtí dozorcům, jak uvedl deník Los Angeles Times ve své dobové reportáži. Byla to poslední slova muže, který oficiálně přiznal 30 vražd, ale skutečný počet jeho obětí se pravděpodobně pohyboval kolem stovky.
