Legendární western Sergia Leoneho z roku 1968 je považován za mistrovské dílo, ale jeho vznik provázely bizarní i tragické události. Režisér šokoval publikum obsazením miláčka Ameriky do role vraha. Natáčení poznamenala skutečná smrt, když jeden z herců vyskočil z okna. Zatímco v Evropě se na snímek stály fronty a v Paříži běžel v kuse čtyři roky, američtí producenti ho bez milosti rozstříhali a odsoudili k neúspěchu.
Boj o pozemek s jediným zdrojem vody v okolí se mění v krvavou lázeň. Bezcitný zabiják Frank na příkaz železničního magnáta vyvraždí farmářskou rodinu, aby uvolnil cestu pokroku. Do cesty se mu však postaví záhadný muž s harmonikou, který touží po pomstě za dávnou křivdu, a uprchlý bandita Čejen. Uprostřed střetu zájmů stojí vdova Jill, která místo svatby chystá pohřeb, ale odmítá se vzdát dědictví, které jí manžel zanechal.
Modré oči zla a cenzura
Režisér měl od začátku v úmyslu diváky šokovat. Roli bezcitného Franka nabídl Henrymu Fondovi, který měl pověst filmového dobráka. Herec nejprve váhal, proto za ním Leone letěl do Spojených států, aby mu vysvětlil svou vizi. Popsal mu úvodní scénu, kde kamera sleduje pistolníka střílejícího na utíkající dítě, a teprve poté odhalí tvář střelce, kterým bude právě on.
Fonda nakonec kývl, ale na natáčení do Itálie dorazil s hnědými kontaktními čočkami a knírem, aby vypadal jako padouch. Režisér ho okamžitě zarazil a nařídil vše odstranit. Chtěl využít kontrastu hercových pomněnkových očí a brutálního násilí. Američtí televizní cenzoři však tento umělecký záměr nestrávili. Scéna, kde Frank s úsměvem zastřelí malého chlapce, byla z televizního vysílání vystřižena, protože panovala obava, že veřejnost by takový čin od svého oblíbence neunesla.
Sebevražda na place a marmeláda
Produkci zasáhla tragédie hned v úvodu. Al Mulock, představitel jednoho z pistolníků z úvodní scény, spáchal sebevraždu skokem z okna hotelového pokoje. Měl na sobě stále filmový kostým. Svědci z řad štábu viděli jeho pád. Režisér reagoval na situaci s chladným pragmatismem. Když posílal produkčního, aby herce odvezl do nemocnice, kladl mu na srdce, aby hlavně zachránil kostým, protože ho potřebují pro dotočení scény.
Jiné momenty byly méně tragické, ale pro herce nepříjemné. Aby v úvodní sekvenci moucha neustále lezla po tváři Jacka Elama, potřeli mu maskéři obličej marmeládou a vypustili hmyz ze sklenice. Celá tato scéna se obešla bez hudby. Skladatel Ennio Morricone sice hudbu složil, ale k obrazu neseděla. Zvukovou kulisu tak tvoří jen skřípání větrného mlýna, telegraf a bzučení mouchy.
Eastwoodova chyba a podmínka pro herečku
Hledání hlavního hrdiny bylo komplikované. Clint Eastwood nabídku odmítl, protože byl unavený z westernů a nechtěl být zaškatulkován. Toto rozhodnutí vedlo k dlouholetému ochlazení vztahů mezi ním a režisérem. Roli nakonec přijal Charles Bronson, který paradoxně odmítl Leonovi spolupráci už třikrát předtím kvůli nespokojenosti se scénáři.
Hlavní ženská postava také prošla složitým vývojem. Tvůrci se rozhodli postavit do středu dění ženu, což byl ve spaghetti westernu nezvyk. Roli Jill získala Claudia Cardinale. Režisér měl zpočátku podmínku, že v prvním záběru musí být vidět, že postava nemá spodní prádlo. Herečka to odmítla a od nápadu se nakonec upustilo, jinak by roli nevzala.
Promítač vyhrožoval smrtí
Ve Spojených státech snímek propadl. Studio se leklo pomalého tempa a film zkrátilo o dvacet minut, čímž z něj vystřihlo zásadní scény včetně smrti jedné z hlavních postav. Diváci v kinech nebyli spokojeni. V Evropě byla situace opačná. Ve Francii a Itálii se promítala plná verze a stala se fenoménem.
Jeden pařížský kinosál promítal film nepřetržitě čtyři roky. Režisér se tam setkal s fanoušky i s místním promítačem. Ten však nadšení nesdílel. Údajně tvůrci vyhrožoval smrtí, protože ten samý pomalý film musel pouštět stále dokola dva roky v kuse.
Další filmové a seriálové perličky z natáčení najdete ZDE.
Snímek Tenkrát na západě můžete zhlédnout na FILM+ 9. února od 1:00.
