Klení, vyjadřování hněvu, nadávky. Ovšem i tato skupina slov je, ať se to komu líbí nebo ne, pevnou součástí naší mateřštiny. Stejně jako slušné výrazy ukazují její vývoj a nuance. A krom toho, kdysi sprostá slova jsou dnes naprosto normální a vice versa.
Psychologická role nadávek
Sprosté výrazy mají i svou historickou a psychologickou úlohu. Většina lidí se aspoň na veřejnosti snaží mluvit více či méně spisovně. Nicméně občas si potřebujeme ulevit všichni. Schválně říkáme ulevit, protože takhle vulgarismy skutečně fungují. Všimli jste si někdy, jak se v nich pravidelně objevují výrazné hlásky K, M, P, R a další?
Není to náhoda. Jasné vyslovení poskytuje jakýsi emoční hromosvod a nadávání tak dovoluje bezpečně ventilovat vztek, smutek, frustraci, prostě veškeré negativní pocity, které se v každém z nás postupně hromadí. Jejich zadržování nám škodí, proto jsou vulgarismy reálnou terapií.
Kopulace, močení a výkaly
Tuzemská sprostá slova se prakticky výlučně týkají intimních chvilek, vylučování nebo stolice, případně si berou do ruky zvířata. Taková kráva, prase nebo vůl už toho museli snést opravdu hodně. Třeba kráva je všeslovanské slovo. „Původně znamenalo rohaté zvíře“ cituje Martin Prokeš z Jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Etymologický slovník Jiřího Rejzka.
„Nadávky vznikly prostým přenesením na základě společných vlastností. Kráva působí neohrabaně, hloupě, prase smrdí a je špinavé.“
Ku*va jako výraz pro dceru
Velmi zajímavý je vývoj dnešního vulgárního označení prostitutek. V knize Zimoděj Terryho Pratchetta na tento jev v poznámce překladatele narazil i Jan Kantůrek. Ku*vička totiž dříve znamenala normální malou dívku. Když se tak otcové na vesnicích zmiňovali o svých ratolestech, říkali například „Mám doma kluka a dvě ku*vičky.“ A mysleli prostě dcerušky.
Mr*ati, rychle se pohybovati
Sloveso mr*at je dnes taky docela všeúčelové. Nejčastějším významem je soulož, případně formulace „mr*at to“ ve smyslu nechat něco plavat. M*d je však původně jen výrazem pro rychlý pohyb, je tedy patrné, proč je spojen právě s pohlavním stykem.
Soukromí vylučování
Tady nejde úplně o slovník, spíš o pohled na přirozenou lidskou potřebu. Močení či kálení se totiž ve středověku provádělo prakticky kdekoli. Doma lidé sice používali nočníky, ale ty pak vylévali z oken bez ohledu na denní nebo noční dobu. Před stavbou jakékoli kanalizace tak splašky tekly volně po ulicích.
Nebyla to jen doména prostého lidu, postupovali tak i například šlechtici na francouzském dvoře, kde bylo běžné ulevovat si i během vážných jednání. Právě s příchodem kanalizace se však toaleta stala izolovaným místem. Záchod tak pochází z toho „někam si zajít“, tedy oddělit se od zcela veřejného prostoru a věnovat se vyměšování mimo zraky okolí.
Pí*a, číča, sýkorka
Pí*a nebo pí*ovina může mít původ v citoslovci pí, který napodoboval zvuk při močení. Další variantou je postupné zkrácení francouzského La petit chat, tedy číča nebo kočička. Pí*a je také staročeský výraz pro sýkorku.
Když někdo označí ženu jako dě*ku, nebývá to zrovna pozitivní. Někdy jde o křivou povahu, spíš ale promiskuitu, charakter tak lze popsat i u muže. Kdysi to ale nebylo nic vulgárního, dě*ka byla prostě dívka, případně služebná. Dnešní seniorky dost možná pamatují, že jim jejich babičky zamlada říkaly něžně „Ty jsi moje malá dě*ka.“
Zdroje: PrazskyPatriot, PMC, StoPlusJednicka
