Tradiční letní dovolená v Itálii získává zcela nové obrysy. Tisíce kilometrů písečného pobřeží procházejí nečekanou proměnou, při které mizí drahé soukromé kluby a k moři se vrací volný přístup. Do boje o pláže se zapojili starostové velkých i menších měst. Místo úhledných řad placených lehátek tak turisté na mnoha místech nacházejí spíše těžkou techniku.
Bagry místo slunečníků
V oblíbeném římském letovisku Ostia panuje letos v srpnu nezvyklý ruch. Známý plážový klub „Shilling“ čelí demolici a těžké stroje postupně odstraňují veškeré tamní zázemí. Úřady objekt zabavily kvůli stavebním prohřeškům a starosta Roberto Gualtieri na jeho místě plánuje vybudovat volně přístupnou zónu. Z celkových jedenácti kilometrů místního pobřeží mohou lidé bez placení využívat sotva desetinu plochy. Radnice chce tento poměr brzy radikálně změnit a počet soukromých provozovatelů omezí na polovinu.
Italské pláže lemují tisíce soukromých podniků účtujících si nemalé poplatky za pronájem základního vybavení. Dvě lehátka se slunečníkem vyjdou rodinu průměrně na čtyřicet eur za den a v exkluzivnějších regionech typu Toskánska ceny stoupají ještě výše. Značnou část pobřeží navíc hyzdí vysoké ploty a neprostupné zdi blokující jakýkoliv pohled na vodní hladinu. Téměř polovina veškerých písečných úseků v zemi podléhá komerčnímu pronájmu a lidé bez zaplacení vstupného ztrácejí možnost trávit čas u vody.
Boj za přístup k moři
Do řešení spletité situace se aktivně pouští také Josi Gerardo Della Ragione v čele města Bacoli nedaleko Neapole. Mladý politik dlouhodobě čelí nelegálním stavbám na pobřeží a vrací lukrativní parcely zpět do rukou veřejnosti. V minulosti musel při vyklízení pláží povolat buldozery a na vlastní kůži poznal odpor místních zločineckých skupin. Některé atraktivní zátoky dlouhá léta ovládala mafie a běžným občanům zcela znemožnila jejich bezplatné užívání.
Změny pravidel se dotýkají také vyhlášené oblasti Apulie na jihu země. Tamní komerční provozovatelé zavedli přísná pravidla zakazující konzumaci vlastních potravin a nápojů přímo na pláži. Návštěvníci si tak museli kupovat drahé občerstvení výhradně v místních barech. Prezident regionu Antonio Decaro tyto praktiky tvrdě odsoudil s tím, že moře patří všem a nesmí sloužit jako luxusní zboží. Za celou proměnou italského pobřeží stojí mimo jiné stará evropská směrnice vyžadující transparentní veřejné soutěže.
Bezpečnost jako hlavní argument
Provozovatelé zavedených klubů se proti rušení svých podniků silně ohrazují a poukazují na kvalitu poskytovaných služeb. Antonio Capacchione z čela odborového svazu plážových podnikatelů argumentuje především vysokým standardem bezpečnosti. Soukromé areály ze zákona zajišťují přítomnost kvalifikovaných plavčíků a pečují o čistotu svěřeného prostoru. Díky pečlivému dohledu se Itálie pyšní výrazně nižším počtem utonutí v porovnání s jinými středomořskými státy.
Placené zóny podle zástupců byznysu fungují také jako efektivní obrana proti ničivému masovému turismu. Malé a ekologicky křehké zátoky na Sardinii nezvládají nájezdy tisíců výletníků s piknikovými koši a stany. Omezená kapacita komerčních pláží s přesně daným počtem slunečníků chrání přírodu před úplným zdevastováním. Organizovaný systém brání hromadění odpadků a dává křehkému pobřežnímu ekosystému šanci přežít náročné letní měsíce s extrémním množstvím koupajících se lidí.
