Postrach ze školní jídelny: Nezapomenutelné UHO, koprovka nebo žemlovka

Zazvonění poslední hodiny bylo signálem k útěku ze školní lavice. A hlavně ke sprintu do školní jídelny. Právě tam se odehrávala malá sociální dramata. Mezi tácem a polévkou se řešilo úplně všechno. Jenže co se týče jídla, to už tak slavné nebylo. Vedle pár oblíbených stálic jsme se často potýkali s pokrmy, které by i zkušení kuchaři označili za výzvu.

REKLAMA

UHO aneb legendární strašák na talíři

Univerzální hnědá omáčka (zkráceně UHO) byla stálicí, která se pravidelně vracela na jídelníčcích škol po celé republice. Nešlo o delikatesu, spíš o nezaměnitelnou kulisu brambor nebo rýže. Jejím úkolem bylo zabránit totálnímu vysušení oběda. A jestli to chutnalo? To už byla jiná otázka.

Dnes se UHO maskuje pod noblesnějšími názvy jako přírodní šťáva nebo cibulová omáčka. Ale chuťová paměť generací ji pořád bezpečně pozná. A že by kvůli ní děti stály frontu? Spíš naopak, ti nejmazanější jedlíci se v ten den raději zapomněli najíst…

Milovaná i nenáviděná královna omáček koprovka

Koprová omáčka byla pro mnohé školáky spíš strašákem než pochoutkou. „Fuj, koprovka!“ zaznívalo z úst dětí ještě dřív, než si stihly sednout ke stolu. Přitom tahle omáčka má potenciál být kulinářským zážitkem. Tedy za předpokladu, že se dělá poctivě. S vejcem s tekutým žloutkem, trochou másla a třeba i s opečeným bramborem by dnes leckomu klidně připomněla jídlo z dobré restaurace.

„Asi koprovka,“ odpověděl první z dotázaných v anketě Blesku pro ženy. A co teď po letech? Dotázaný měl jasno. „To se změnilo, teď ji mám rád.“

A určitě není sám. Mnoho z nás v dětském věku některá jídla nesnášela, ale teď v dospělosti, když jsme se je naučili připravovat po svém a přizpůsobit si dané pokrmy svým chutím, už jsme na daná jídla změnili názor.

Zelený strašák školních talířů jménem špenát

Jen co se na talíři objevila zelená kejda, leckomu ztuhla krev v žilách. Špenát! Legendární zdroj železa, který měl z dětí udělat Pepka námořníka, ale spíš jim zkazil den. Ten školní většinou připomínal tekutý plevel, rozhodně ne delikatesu.

A přitom když se to vezme za správný konec, přidá se česnek, máslo, trocha smetany, může být špenát opravdová pochoutka. Jenže na to v jídelně většinou nezbyl ani čas, ani vůle. Výsledek? U některých trauma na celý život.

Rýžový nákyp jako zklamání v hlubokém plechu

Rýže, kam se podíváš. A to nejlépe rozvařená do mazlavé hmoty, která se tvářila jako dezert, ale chutnala spíš jako trest. Rýžový nákyp byl pokrm, který sliboval sladkou tečku za školním dopolednem, jenže realita bývala krutější.

Když už jste narazili na kousek kompotované broskve nebo zavařenou třešeň, byla to malá výhra. Ale jinak? Spíš to vypadalo, že kuchařky soutěží, která z nich utopí víc ovoce v bílé neutrální směsi. A přidat? To si troufl jen ten nejotrlejší.

Fazolové lusky… Zelenina, která ztratila tvář

Dnes si je dáte s parmazánem, slaninou nebo restované na másle. Ale tehdy? Fazolové lusky byly měkké, rozvařené a utopené v moučné omáčce neznámého původu. Spíš, než přílohu to připomínalo pokus o zeleninovou pomstu školních kuchařek.

Škoda, že jim tehdy někdo nevdechl trochu kreativity. Zelenina má být křupavá, voňavá a svěží. Ne blátivá kaše, u které se člověk modlí, aby porce byla co nejmenší.

Žemlovka jako sladký teror školních jídelen

Žemlovka patří mezi ty dezerty, které si pamatujeme všichni, ale ne vždy s nadšením. Ve školních jídelnách často připomínala spíš rozmočenou kaši než voňavý pečený koláč. Místo čerstvých jablek se používaly staré rohlíky a cukru bylo až moc. Taková žemlovka rozhodně nepatřila k oblíbeným pochoutkám.

Přitom žemlovka může být opravdová lahůdka. Když je připravená s kvalitními surovinami a správnou péčí. Sladké jablečné vrstvy, křupavý povrch a jemná vůně skořice dělají z tohoto dezertu příjemnou tečku po dobrém obědě. Škoda, že ve školních jídelnách se na ni většinou nahlíželo jako na nutné zlo, a ne jako na pochoutku.

Na jaké jídlo dodnes s nechutí vzpomínáte vy?

Další články
Související

Tatér z Osvětimi: Slovák Lale Sokolov si přežití vykoupil jehlou a čísly. Kvůli strachu promluvil až po 50 letech

Slovák Lale Sokolov byl hlavním tatérem v Osvětimi. Mlčel 50 let. Jeho příběh tetování, přežití a lásky odhalila až kniha a seriál.

Bizarní zápisy v Guinnessově knize: Plavení se na dýni vážící 384 kg, největší ústa i dítě narozené po smrti matky

Guinnessova kniha obsahuje to nejlepší, největší, nejdelší, nejrychlejší. A také spoustu podivností, které jsou bizarní a nad kterými zůstává rozum stát.

Přistání na Měsíci: 56 let od Armstrongova kroku, který změnil lidstvo. Aldrin už myslí na Mars

Jako první lidé přistáli na Měsíci a dotkli se povrchu tichého průvodce naší planety. Jak probíhala nejslavnější mise programu Apollo a co čekalo po návratu domů?

Věřte nevěřte: Seriál si pohrával s realitou i fikcí v příbězích, které měly být skutečné

Pořad s příběhy, které byly pravdivé nebo smyšlené. Geniálně jednoduchý koncept Věřte nevěřte okouzloval všechny. Jak to bylo s příběhy doopravdy?

Případ Aničky Janatkové (†9): Holčička zmizela po cestě ze školy, celé Česko doufalo marně v zázrak

Anička Janatková šla domů ze školy sama, jak byla zvyklá. K rodičům už ale nikdy nedošla. Zmizela v říjnu roku 2010. Její tělo bylo nalezeno v březnu 2011.

Hitlerův Hollywood: Nacistická továrna na sny aneb Jak Goebbels ovládl filmový svět

Dokument „Hitlerův Hollywood“ ukazuje, jak si nacisté z filmu udělali důmyslný nástroj na šlechtění ideálů Třetí říše. A leckdy to nebyla žádná béčková agitka.