Devadesátá léta se nesla ve znamení objevování svobod, zběsilého podnikání a také naprosto ikonických hraček. Některé hračky byly běžně dostupné, kolikrát jich na půdách či ve sklepích zůstávaly celé krabice. Právě po těchto pokladech minulých dekád ale dnes prahnou sběratelé. Mohou se tak stát stejným artiklem jako stará elektronika nebo některé obrazy.
Pogy a mlácení do dlaždiček
Kdo chodil v polovině devadesátek na základní školu, nemohl tato malá kolečka o velké přestávce na dvorku minout. Hra pocházející z havaje dobyla školní přestávky, stejně jako krátce předtím hokejové kartičky. Nešlo však jen o sběratelské kousky, ale herní kameny.
Jednalo se v podstatě o hazard, i když se nehrálo o peníze. Hráči svou sbírku skládali do komínku, do kterých se pak udeřilo „slammerem“, tedy zvláštním těžším kolečkem. Co se otočilo, to si mohl hráč nechat. Herní nástroj tak byl i měnou. Roli hrálo jak štěstí, tak i technika a síla. Sláva pogů byla spíš krátká, ústupu pomohl i občasný zákaz ve školách. Jednotlivá kolečka najdete za cca 10 Kč za kus, kompletní sady i za tisíce, záleží na stavu a počtu, což je vidět na webových stránkách bazarů.
Mončičák
Na tuhle japonskou legendu dojít muselo. Poměrně zdařilá česká zkomolenina japonského „Monchichi“ se stala fenoménem už v Československu kolem roku 1985. Nešlo o nic běžného, tento hybrid plyšáka a figurky se prodával nejdříve v Tuzexu, až po revoluci šlo o běžný artikl hračkářství. Nejcharakterističtějším znakem hračky bylo nastavení na cucání palce.
A kupodivu se k nám nedostal z takovou prodlevou, protože v Japonsku vznikl „jen“ o 11 let dříve. Sběratelská hodnota mončičáků se odvíjí od původu, stáří a samozřejmě zachovalosti. Japonské originály ze 70. a 80. let jsou výrazně cennější. Pak přišly asijské kopie, které se k nám dostávaly z Maďarska. Pozor, barevná zvířata nejsou původní mončičáci. Originální kusy s původním oblečením mohou v dobrém stavu dosáhnout cenově i na několik tisíc.
Kinder Surprise
Když se k nám poprvé dostalo čokoládové vajíčko s figurkou nebo stavebnicí uvnitř, nastala doslova lavina zájmu. Od roku 1974 bylo prodáno přes 30 miliard vajíček a vzniklo na 10 000 různých figurek, které jste v pamlsku mohli najít.
„Spojil chutnou čokoládu a fascinaci dětí drobnými hračkami. Co začalo jako jednoduchý nápad prodávat velikonoční čokoládové vajíčko po celý rok, se rychle stalo mezinárodním fenoménem,“ popisuje úspěch Kinder Surpise web Kupi. Jejich sběratelská hodnota je velmi různorodá.
Největší „terno“ jsou modří šmoulové z úplně prvních sérií vejce, vzácné kusy těchto dob mohou sahat i k milionu. Sběratelé si nejvíce cení Nočního šmouly a jiných vzácných druhů ze 70. a 80. let. V roce 2007 se například na eBay prodala sbírka 90 000 hraček za 30 000 eur. Druhou velmi vítanou skupinou jsou výrobní defekty, špatný lak a další neobvyklosti. Jde vlastně o rarity v raritách.
Hodnota denních věcí
Všechno výše uvedené má potenciálně velkou hodnotu, protože šlo o běžné věci, které lidé kupovali, používali, a také vyhazovali. Proto je jich málo, proto po nich sběratelé touží.
Zdroje: RadioBlanik, Bazos, Denik, DoPohadky, ZajimavySvet, Kupi
