Byla to absolutní výkladní skříň socialismu a zároveň obrovský triumf inženýrství. Stanice metra ukrytá uvnitř obřího betonového přemostění Nuselského údolí nesla hrdě jméno prvního komunistického prezidenta. Po sametové revoluci ovšem přišel nekompromisní zásah do mapy hlavního města a nápisy na perónech se musely přes noc vyměnit.
Pýcha normalizačního stavitelství
Otevření Nuselského mostu v únoru 1973 představovalo obrovskou slávu pro celou republiku. Stavba spolykala přes dvacet tisíc krychlových metrů betonu a vyžádala si masivní demolici sedmnácti obytných domů dole v údolí. Útroby této monumentální stavby navíc ukrývaly naprostý unikát v podobě tubusu připraveného pro vozy tehdy vznikající podzemní dráhy. Zkušební zátěž před zahájením ostrého provozu tehdy obstaralo šedesát šest seřazených vojenských tanků. Strojvedoucí a inženýři byli na tento technický klenot náležitě hrdí.
Most plný technologických paradoxů
Původní architektonické plány počítaly s tím, že uvnitř tubusu pojede standardní podpovrchová tramvaj. Později ovšem padlo politické rozhodnutí o vybudování plnohodnotného metra čistě podle osvědčeného sovětského vzoru. Těžké a extrémně robustní vagony dovezené z východu si vyžádaly dodatečné zpevnění celé mostní konstrukce masivním ocelovým roštem.
Tento nečekaný zásah stavbu výrazně prodražil a inženýrům přidělal obrovské vrásky na čele. Výsledek ovšem beze zbytku splňoval všechny požadavky tehdejší politické reprezentace na absolutní monumentalitu a nadřazenost socialistického režimu. Nová dopravní tepna dostala jméno Most Klementa Gottwalda a stejný titul obdržela i nově otevřená zastávka nejstarší linky C.
Klement Gottwald jako rudý stín
Volba jména pro prominentní a vysoce frekventovanou stanici dávala z pohledu minulého režimu dokonalý smysl. Klement Gottwald stál v čele komunistického puče v únoru 1948 a strana si ho vybrala jako hlavní symbol svého definitivního vítězství. Přejmenování celých městských celků mělo připomínat domnělý dělnický původ státu a nekonečnou vděčnost vůdců směrem k Sovětskému svazu.
Zastávka s nádherným výhledem na panorama Prahy začala sloužit cestujícím v květnu roku 1974. Samotný prostor proskleného nástupiště pravidelně navštěvovaly školní výpravy, odborářské zájezdy a vládní delegace z celého východního bloku. Architektonicky šlo o velmi čistou, moderní a nadčasovou práci s velkým důrazem na prostupnost denního světla až dolů k samotným kolejím.
Revoluční únorový řez
Listopadové události roku 1989 přinesly obrovské a bleskové změny do naprosto všech vrstev společnosti. Lidé masivně volali po odstranění nánosů komunistické ideologie z celého veřejného prostoru. Názvy odkazující na krvavé diktátory a sporné historické postavy musely z popudu občanů rychle zmizet do propadliště dějin.
Zásadní a zlomové rozhodnutí padlo hned v únoru 1990. Zastupitelé hlavního města tehdy oficiálně schválili hromadné přejmenování stovek ulic, náměstí a mnoha stanic podzemní dráhy. Na seznamu nevyhovujících lokalit se ocitlo rovnou dvanáct frekventovaných zastávek pražského metra.
Termín masivních změn nabral platnost v silně symbolickém datu kolem 22. února. Historie tak oplatila komunistům jejich oslavovaný Vítězný únor a nadobro vymazala jméno jejich prvního prezidenta z mapy pražské hromadné dopravy.
Vyšehrad hlásí návrat k tradici
Nová jména se řídila přísnou logikou. Hlavním a určujícím kritériem byl návrat k původnímu historickému místopisu a bezproblémová orientace pro všechny cestující. Pražané si tak místo Budovatelů rychle zvykali na Chodov a místo Mládežnické uvítali Pankrác.
Z Gottwaldovy se stal doslova přes noc neutrální Vyšehrad. Sousední starobylá pevnost a významná národní kulturní památka poskytla prosklené zastávce velmi důstojný a naprosto pochopitelný titul. Princip geografické přesnosti dodržují plánovači dopravy striktně a bez výjimek dodnes.
Tento vysoce pragmatický a střízlivý přístup skvěle vysvětluje i dnešní postoj organizátorů dopravy k případným dalším úpravám městského názvosloví. „Hlavním důvodem je, že názvy nesedí se jménem lokality. Chtějí proto tyto názvy sladit,“ řekl pro Blesk.cz mluvčí ROPID Filip Drápal v souvislosti s novějšími debatami o změnách vybraných pražských stanic.
Dnes stanicí Vyšehrad projedou denně desítky tisíc lidí bez sebemenší vzpomínky na její původní ideologický název. Éra stavění politických pomníků v pražském podzemí skončila v propadlišti dějin.
