Komedie Já to tedy beru, šéfe…! z roku 1977 dodnes baví televizní diváky svými absurdními náborovými praktikami. Režisér Petr Schulhoff do hlavních rolí obsadil populární komiky Petra Nárožného a Luďka Sobotu, kteří před kamerou hrají mírně za hranou zákona. Práce s přísným režisérem ale přinesla hercům spoustu stresu a napjatá atmosféra na place dokonce vyvrcholila velmi vážnými zdravotními problémy obou zúčastněných mužů.
Zákaz improvizace a stávka komika
Nárožný se Sobotou měli s režisérem Schulhoffem hodně napjaté vztahy. Oba byli zvyklí při práci často improvizovat, což ale přísný tvůrce striktně zakazoval. Herecká dvojice si proto z jeho německého příjmení udělala překlad do češtiny a posměšně mu přezdívala Školní dvůr. Neústupnost režiséra vyvolala u Soboty dokonce takový stres, že se rozhodl začít stávkovat a vzkázal produkci po rodičích, že se cítí mizerně a nemůže přijít točit.
Režisér ho překvapivě přišel brzy ráno sám navštívit a poslal ho odpočívat s tím, že na něj štáb ochotně počká. Sobota přitom žádné vážné problémy neměl a spíše ho ovládla jeho pověstná hypochondrie. Šok přišel ještě to samé dopoledne, kdy režisér Schulhoff přímo při natáčení utrpěl skutečný infarkt. Oblíbeného komika následně trápilo černé svědomí a v médiích se svěřil, že měl pocit, že nemoc svému šéfovi svou výmluvou přivolal.
Pražské iluze a fiktivní města
Děj se točí kolem nečestného shánění svářečů a jeřábnic z jiných koutů Československa. Všechny scény vznikaly výhradně v Praze. Když náboráři cestují do slovenského Popradu, pohybují se ve skutečnosti v areálu pražských Kyjí. Podnik Pragokov dostal své filmové sídlo v tehdejší firmě v pražských Košířích na místě, kde se dnes nachází nákupní centrum Galerie Butovice. Bar Virginia na Slovensku a obec Čulice s vyhlédnutým svářečem patří jen mezi smyšlené lokace, i když by se podle hlášek o „čučení v Čulicích“ mohlo jednat o existující obec Čučice nedaleko Brna.
Herečka Míla Myslíková se kvůli onemocnění nemohla v závěru prací dostavit do dabingového studia k nahrávání postsynchronů. Během rozhovoru na schodech ji tak diváci mohou zhruba v sedmdesáté minutě slyšet promlouvat vypůjčeným hlasem kolegyně Miriam Kantorkové. Titulky nakreslil výtvarník Stanislav Holý a pozorné oko najde u postavy Květy na pohovce úplně stejnou knihu s červeným kolem, kterou si pár minut předtím prohlíží Renáta u své knihovny.
Slavní malíři a divadelní klasika
Náboráři využívají k získání zaměstnanců i informace o manželské žárlivosti a intimitách. Během těchto intrik si tvůrci neodpustili drobné narážky na literární nebo umělecká díla. Když si postavy povídají o zneužívání utajených milenek, zmíní i slavného španělského malíře Bartolomèho Estebana Murilla, který se ve své době vedle každodenního života věnoval převážně duchovní tematice s častým výskytem andílků.
Při hádce Soboty s Nárožným dojde také na chytrou slovní hříčku o tom, jak je důležité mít Filipa. Následná pobouřená reakce druhé postavy jasně upozorní na stejnojmennou slavnou divadelní hru irského dramatika Oscara Wildea. V ději nechybí ani nostalgická připomínka jiného televizního projektu, když padne jasná zmínka o radách Vacátka z oblíbeného krimi seriálu Hříšní lidé města pražského.
Komedii Já to tedy beru, šéfe…! můžete zhlédnout na FILMBOX+ ONE ve středu 2. září od 12:50.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst TADY.
