Komedie Černí baroni patří k nejoblíbenějším českým filmům 90. let. Režisér Zdenek Sirový a spisovatel Miloslav Švandrlík v ní dokázali s nadhledem popsat velmi temnou kapitolu naší historie. Příběh o pétépácích baví televizní diváky dodnes.
Osobní hořkost a filmová fikce
Zdenek Sirový čerpal při natáčení z vlastních hořkých zkušeností. U Pomocných technických praporů totiž sám sloužil a na tuto životní etapu velmi nerad vzpomínal. Vojáci tehdy netušili datum svého návratu do civilu a na denním pořádku byla vážná zranění i úmrtí. V archivech navíc Sirový později objevil plány na přesun těchto politicky nespolehlivých osob do pracovních táborů v Sovětském svazu.
Miloslav Švandrlík naproti tomu u tvrdých jednotek nikdy nebyl. V roce 1953 narukoval k mírnějším útvarům, kde panovaly snesitelnější podmínky. Pro hlavní postavu vojína Kefalína nicméně posloužil jako přímá předloha. Tvůrci mu pouze mírně upravili profesi, a tak se z divadelního asistenta stal na stříbrném plátně asistent filmové režie. Proměnou prošel i samotný zámek Zelená hora, na kterém ve skutečnosti sídlily pouze běžné útvary a nikoli ty s údaji o nepřátelích státu.
Bolestivé uvítání před kamerou
Do scénáře přibyl na popud režiséra poslední hrabě ze Šternberka, kterého knižní vydání vůbec nezmiňuje. Sirový postavu vytvořil na základě vyprávění svého bratra Pavla. Obsadil do ní Václava Vydru a doufal v autentický výsledek. Skutečný hrabě Zdeněk Sternberg se ovšem ve filmu vůbec nepoznával a filmové zesměšňování tehdejších velitelů považoval za pouhou fikci. Zcela reálný základ měl naopak kapitán Ořech. Skutečný jmenovec se po revoluci stal hospodským a spisovatele do svého podniku srdečně zval.
Václav Vydra se navíc na place postaral o nechtěné drama. Při vítání s Ondřejem Vetchým mu místo podání ruky omylem vrazil prst přímo do oka. Představitel Kefalína musel okamžitě odjet na lékařskou pohotovost k ošetření. Následně se na natáčení vrátil s obvazem na tváři, který diváci mohou spatřit během scény s generálskou inspekcí. Děj filmu toto náhlé zranění nijak nevysvětluje.
Improvizace a záchrana ve střižně
Ikonickou postavu poručíka Troníka vytvořil Miroslav Donutil zcela bez osobních vojenských zkušeností. Specifické šišlání odkoukal od jednoho tehdejšího diplomata. Pozorní diváci mohou ve snímku najít i drobné hudební perličky. Když vojáci o Vánocích zpívají anglickou píseň, vyslovují jedno ze slov neustále špatně. U houslového doprovodu ideologické básně zase zní původně americký spirituál, který v českém překladu vypráví o osudu hladového bezdomovce.
Velmi specifická je i výhrůžka majora Terazkyho o rytí země červenou myší. Tvůrci zde odkázali na skutečný druh hlodavce z čeledi myšovitých. Samotný výsledek natáčení se rodil ve velkých bolestech ve střižně, kde Sirový nedokázal natočený materiál zkrátit na únosnou délku. Nakonec povolal kolegu Antonína Mášu, který snímek během jediného dne nemilosrdně sestříhal na devadesát minut. Režisér na zachránce svého díla chvíli křičel vzteky, následně mu ale za nalezení správného rytmu poděkoval.
Film po své premiéře zaznamenal mimořádný divácký ohlas a stal se oblíbenou klasikou. Na vlně popularity měl vzniknout plnohodnotný druhý díl se starou známou partou hrdinů a přípravy dalšího scénáře probíhaly v plném proudu. Zdenek Sirový ovšem během těchto počátečních fází nečekaně zemřel. Pokračování oblíbených komediálních osudů se tak už diváci nikdy nedočkali.
Černé barony můžete zhlédnout na FILMBOX+ ONE ve středu 26. srpna od 16:05.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
