Hudební komedie Trhák baví televizní diváky už desítky let. Scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak spojili síly s režisérem Zdeňkem Podskalským a stvořili bláznivou parodii na natáčení velkolepého filmu. Původně prostý příběh ze života současné vesnice se před kamerami mění v show plnou tehdejších populárních zpěváků.
Hvězdné obsazení a nevyužitý rozpočet
Postavu tajemného zámeckého pána Lenského autoři psali přímo na tělo Karlu Gottovi. Zpěvák nabídku odmítl a Zdeněk Podskalský začal uvažovat o obsazení francouzského šansoniéra Gilberta Bécauda. Zahraniční hudebník souhlasil pod podmínkou složení vlastní hudby a přistoupila na snížení honoráře. Barrandovské studio i tak tento ambiciózní plán zamítlo kvůli nedostatku financí. Role nakonec připadla slovenskému herci Juraji Kukurovi.
Učitelku Elišku scenáristé od počátku tvořili pro Hanu Zagorovou. Dceru hajného Kaliny v podání Waldemara Matušky měla původně hrát Jitka Zelenková. Zpěvačka roli odřekla a postavu převzala Dagmar Veškrnová. Zelenková nakonec herečce propůjčila svůj hlas ve všech hudebních pasážích.
Ztráta herce hned v úvodu natáčení
Práce na place přinesla štábu velmi smutné okamžiky. Václav Lohniský ztvárnil nepoctivého zedníka Merunku, jehož nekvalitně postavené domy nevydrží filmové detonace. Herec zemřel krátce po zahájení prací. Diváci ho ve výsledném filmu vidí v jediném skutečném záběru. V ostatních scénách ho zastoupil dvojník snímaný pouze zezadu nebo z velké dálky.
Tragický osud potkal také Jiřího Schelingera. Zpěvák zahynul pouhých dvanáct dnů po slavnostní premiéře. V závěrečných titulcích tvůrci uvedli jeho jméno s pravopisnou chybou.
Veselé momenty do natáčení vnášely samotné omyly a improvizace. V jedné ze scén řeší cholerický produkční Šus katastrofální finanční situaci. Jeho představitel Petr Čepek po dialogu se Zdeňkem Svěrákem nedokázal udržet vážnou tvář a musel se předklonit, aby záchvatem smíchu nezkazil rozehraný záběr. Ladislav Smoljak zase získal roli režiséra Kohoutka díky velké vizuální shodě se zpěvákem Petrem Spáleným u úvodního castingu.
Skutečný výbuch hnoje a úskalí cenzury
Zápletka s využitím výbušnin pro rychlý transport chlévského hnoje na družstevní pole vychází ze skutečných událostí. V sedmdesátých letech zemědělci tuto metodu opravdu testovali na lánu v Jilemnici. Pokus skončil obrovskou katastrofou a letící hnůj zasáhl místní budovy i nedaleké kolejiště.
Komedie si utahuje z dobových zvyklostí a pracovních brigád. Filmový pohřeb stařečka Lukeše štáb natáčel ve vyprávění jako dobrovolnickou akci. Původní repliku vyzývající lidi do průvodu museli tvůrci upravit. Cenzoři by ji vnímali jako narážku na prorežimní manifestace. Představitel zesnulého Zdeněk Řehoř navíc vlivem úsporných opatření kráčí hned za svým vlastním pohřebním vozem. Štáb neměl prostor scénu přetáčet a nesrovnalost vyřešil dodatečným dialogem o bratrovi dvojčeti.
Samotní autoři scénáře zpočátku s výsledným dílem příliš spokojení nebyli. Text psali narychlo přímo pro Zdeňka Podskalského a za hotovou komedii se styděli. Svěrák teprve po čase přiznal, že si některé scénky nakonec oblíbil.
Chytlavé melodie s utajeným vydáním
Filmové písně vznikly s úmyslně infantilními texty a přehnanými melodiemi. O celou hudební složku se postaral skladatel Vítězslav Hádl. Některé skladby přesto zlidověly a interpreti je zařadili do svého běžného repertoáru. Velkou oblibu si získal duet Lásko Amore nebo píseň Znám tu louku voňavou. Ve filmu vystupují celé dobové kapely. Skupina Fešáci s Michalem Tučným se představila jako sbor dobrovolných hasičů a členky uskupení Schovanky se oblékly do uniforem ošetřovatelek skotu.
Vydávání filmových soundtracků nebylo v tehdejším Československu vůbec běžné. Písně se dostaly k posluchačům až o dvacet let později na kompaktních discích. Fanoušci díky tomu objevili mnoho původně vystřižených hudebních motivů a pasáží z natáčení.
Další filmové a seriálové perličky z natáčení si můžete přečíst ZDE.
Snímek Trhák můžete zhlédnout pomocí zpětného přehrávání na FILM+ v neděli 16. srpna od 9:30.
