Komedie Vesničko má středisková se zapsala do historie české kinematografie a dodnes baví generace televizních diváků. Scénář Zdeňka Svěráka ukrývá mnohem více vrstev a drobných detailů, než se na první pohled zdá. Pozadí vzniku tohoto venkovského příběhu nabízí překvapivé souvislosti s reálným životem tvůrců.
Zrození slavných hlášek
Oblíbený motiv vychlazení piva na sedmém schodě nevznikl v hlavě autora scénáře úplnou náhodou. Zdeněk Svěrák se naplno inspiroval chováním svého tatínka a jeho běžnými zvyky v domácím sklepě. Věhlas tohoto nenápadného detailu překročil dokonce i hranice evropského kontinentu. Při návštěvě Japonska dostal scenárista od místního hostitele čerstvě otevřené pivo s velkou omluvou za absenci toho správného chladného schodu.
Do filmového příběhu se promítla i jedna hodně vypjatá historka z pražského nočního života. Myšlenka o nutnosti pomoci v situaci, kdy je člověk pro někoho jedinou možnou záchranou, pochází původně od herce Vladimíra Menšíka. Ten kdysi v noci telefonoval z restaurace režisérovi Vladimíru Svitáčkovi a urputně požadoval finanční výpomoc na zaplacení velké útraty. Zdráhajícího se přítele tehdy přesvědčil právě argumentem o své jediné naději a tvůrci tuto konkrétní myšlenku následně vložili do úst filmového doktora.
Tajemství filmových postav
Postava svérázného lékaře Karla Skružného řídícího otlučenou Škodu 100 skrývá jednu velkou scenáristickou kuriozitu. Tvůrci velmi dlouho a pečlivě vybírali to správné příjmení pro tohoto venkovského zdravotníka. V celém hotovém filmu ale jeho jméno nakonec ani jednou jedinkrát nezazní. Hlavní předlohou se mu stal skutečný lékař Robert Moudr z Nového Rychnova nedaleko Pelhřimova a Rudolf Hrušínský si za svůj herecký výkon odnesl diváckou cenu Zlatý květ.
Scenárista původně uvažoval o zařazení postavy moudrého a usmiřujícího faráře, nakonec ale tyto vlastnosti raději přisoudil předsedovi místního družstva. Pro zdůraznění této duchovní paralely nosí předseda po celou dobu černý svetr s bílým límečkem nápadně připomínajícím klasický kněžský kolárek. Drobné role starého a nemocného muže se ujal uznávaný režisér František Vláčil. Jeho filmové popíjení a kouření naprosto přesně odráželo reálné životní návyky tohoto umělce.
Skryté detaily a úpravy pro cizinu
Děj obsahuje několik fiktivních prvků utahujících si z tehdejší měšťácké společnosti. Americký film Harpuna pod režisérským vedením Francise S. Jonese ve skutečnosti nikdy neexistoval a celá projekce vznikla pouze v hlavách tvůrců. Zahraniční distribuce oblíbené komedie si pak vyžádala poměrně kreativní přístup najatých překladatelů. Ve francouzské verzi nahradila verše z Máchova Máje tvorba Charlese Baudelaira a španělský dabing změnil rčení o kvetoucích hrábích na obrat o létající krávě.
Práce s rekvizitami a lokacemi vyžadovala na place značnou dávku filmařské vynalézavosti. Scéna z cesty pro cement do Berouna se ve skutečnosti natáčela v naprosto opačném směru při výjezdu z města. Budovu ředitelství národního podniku Dřevoplech objevila produkce v sídle tehdejšího Tranzitního plynovodu. Novopečený obyvatel Prahy Otík dostal byt na rozestavěném sídlišti Barrandov vybavený pouze elektrickým sporákem kvůli chybějící plynofikaci a jeho slavná aktovka představovala naprosto běžnou školní brašnu.
Skromný rozpočet a politické tlaky
Výroba celého filmového díla trvala pětačtyřicet dní a spolkla přesně šest milionů korun. Finanční odměny podléhaly velmi přísným tabulkám s denní sazbou dvanáct set korun pro národního umělce. Snímek si mohl dovolit mírné rýpání do systému pouze díky tehdejším politickým změnám na východě. Po slavnostní premiéře přesto zaznívala obvinění z poškozování dobrého jména socialistické vesnice a po mnoha letech pro změnu přišla kritika za idealizaci minulého režimu.
Vesničko má středisková sledujte na Prima MAX v úterý 14. července od 16:35.
