Komedie Světáci patří ke klenotům československé kinematografie. Režisér Zdeněk Podskalský v ní vypráví příběh tří venkovských fasádníků, kteří se chtějí proměnit ve lvy salónů. Cesta venkovanů do luxusních pražských podniků přinesla televizním divákům spoustu nezapomenutelných momentů plných specifického humoru a překvapivých hereckých výkonů.
Upravený scénář a pochmurná atmosféra
Snímek vznikal v nelehké době, a to krátce po srpnové okupaci v roce 1968. Nálada celého štábu byla na počátku velmi pochmurná. Režisér se tedy snažil situaci ulehčit tím, že dal hercům prostor pro vlastní improvizaci. Zasahovat se muselo i do samotného scénáře. Ten se tvůrcům zpočátku vůbec nelíbil. Režisér ho proto během jediného dne narychlo upravil společně s hercem Jiřím Sovákem. Ten za svůj podíl na scénáři dostal od tehdejší produkce odměnu ve výši devíti tisíc korun.
Autor původní předlohy Vratislav Blažek výsledek této spolupráce ovšem nikdy nespatřil, jelikož krátce po událostech ze srpna emigroval do Německa. Samotný děj navíc musel už od začátku čelit silnému tlaku z vyšších míst. Režisér obhajoval svůj záměr před dramaturgy z Barrandova, kterým se vůbec nezamlouvala ostrá satira. Narážky na dobu po únoru 1948 dokonce málem vedly k naprostému zákazu celého projektu. Mnohé nápady nakonec tehdejší cenzurou skutečně neprošly a musely ze scénáře úplně zmizet.
Skryté detaily a vystřižené záběry
Do finálního sestřihu se nedostala ani úsměvná hláška o hašení ohně, kterou měl pronést Tonda Skopec v podání Jiřího Sováka během nácviku stolování. Zcela vynechána musela být i nepříjemně provokativní scéna ze samého začátku filmu. Tvůrci se rozhodli natočit záběr na svítící neonový nápis prodejny „OVOCE ZELENINA“, přičemž některá písmena záměrně zhasla. Výsledný nápis tak tvořil větu s odkazem na vůdce komunistické revoluce, což pochopitelně neuniklo zrakům přísných cenzorů.
Pozorní diváci mohou ve filmu objevit hned několik roztomilých detailů a nepřesností. Ve scéně, kdy fasádníci sázejí na oblíbenou slivovici z domova, vycházel autor z vlastní osobní zkušenosti. Fasádník Skopec zase při své promluvě o škodlivosti knih pozorně čte jakousi literaturu, ale při detailním pohledu jde rozeznat pouze sbírku jízdních řádů. Nechtěným detailem je i bílá Tatra 603, kterou si hrdinové stopnou při svém útěku. V těch dobách sloužily tyto vozy výhradně stranickým funkcionářům, a to pouze v černé barvě.
Mistři herecké improvizace
Kromě nucených škrtů obohatila snímek řada povedených improvizovaných momentů z dílny samotných aktérů. Pověstná konverzace při usazování u stolu s vysokou Ivou Janžurovou ve scénáři původně vůbec nefigurovala. Podobně nečekaně vznikla i hláška Vladimíra Menšíka o výhledu na muzeum, když zrovna lezl oknem na lešení. Jeho filmová partnerka Jiřina Bohdalová tehdy měla co dělat, aby nezkazila záběr smíchem. Zkušená herečka se během jiného záběru natolik zabrala do hraní, až si vůbec nevšimla svého odhaleného poprsí. Režisér ji na tento drobný detail upozornil velmi laskavým tónem až ve chvíli, kdy ohlásil konec natáčení scény.
Samotný Jan Libíček na place pravidelně překvapoval všechny přítomné svou neuvěřitelnou pohyblivostí. Přes zjevnou nadváhu neměl sebemenší problém vyšvihnout klasickou hvězdu nebo elegantně přeskočit židli, jak předvedl i přímo před kamerou.
Hrdinové ve filmu s nadšením odkazují na slavného malíře Salvadora Dalího. Tato setkání a historky ovšem postrádají reálný základ. Světově uznávaný umělec do Prahy ve skutečnosti nikdy nezavítal a s tehdejšími surrealisty udržoval pouze písemný kontakt.
Film Světáci můžete zhlédnout na TV Seznam ve čtvrtek 27. srpna od 20:10.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst TADY.
