Čeští zaměstnanci se v evropských statistikách nemocnosti drží na předních příčkách a stát nyní získal poprvé detailní přehled o tom, jak se s neschopenkami v tuzemsku zachází. Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek disponuje daty, která odkrývají obrovské rozdíly mezi regiony i samotnými ordinacemi. Někteří praktičtí lékaři totiž nechávají doma na neschopence až polovinu svých registrovaných pacientů, což vysoce překračuje běžný průměr.
Mapy plné překvapivých extrémů
Drtivá většina lékařů předloni vypsala pracovní neschopnost zhrunesba patnácti procentům svých pacientů. Existuje ovšem skupina lékařů, u kterých marodí minimálně každý třetí člověk. „Vychází to zhruba na pět procent vybočujících záznamů,“ uvedl Ladislav Dušek v rozhovoru pro Hospodářské noviny s tím, že Česká správa sociálního zabezpečení má za cíl provádět kontroly. Příslušná data dosud ležela ladem a teprve loňská legislativní změna umožnila sdílení informací mezi resorty práce a zdravotnictví, čehož statistici okamžitě využili.
Rozdíly mezi severem a Moravou
Důvody vysokých čísel mohou být zcela přirozené, protože složení klientely se v jednotlivých ordinacích liší věkem nebo příjmem. Specifická situace nastává například u ordinací v blízkosti velkých továren, kde bývá nemocnost obecně vyšší.
Samotná geografie přináší zajímavé úkazy, kdy se krátkodobé neschopnosti na jeden až dva dny koncentrují na severu republiky. Dlouhodobé neschopenky přesahující půl roku se zase nejčastěji objevují na Moravě, což může souviset s odlišným životním prostředím na Ostravsku oproti Jizerským horám.
Svoji roli hraje také osobnost konkrétního doktora a jeho ochota jít do případného konfliktu s člověkem, který se chce z práce prostě jen ulít. „Říct pacientovi bez důkazů, že mu nevěří a že je simulant, je citlivá věc, ztrácí se důvěra,“ vysvětluje předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.
Před dvaceti lety sice firmy posílaly lidi marodit v momentě, kdy pro ně neměly práci, ale tyto situace už z dnešní praxe téměř vymizely. Celkový počet ukončených neschopenek mezi roky 2013 a 2024 vzrostl o 82 % na více než dva miliony případů, což ovlivnilo zrušení neplacených prvních tří dnů nemoci i epidemie covidu.
Změna systému jako řešení
Plošné kontroly ordinací s vysokým počtem neschopenek se podle vyjádření sociální správy nechystají. Samotná četnost vystavování neschopenek totiž bez znalosti věku, pohlaví či profese pacientů nic zásadního nevypovídá. Náměstek ministra zdravotnictví Ladislav Švec nepovažuje kontroly jednotlivých lékařů za systémový krok a prosazuje, aby nemocenské dávky i výdaje na léčení řešily komplexně zdravotní pojišťovny.
Lékaři brzy dostanou detailní analýzy k dispozici, aby viděli srovnání s ostatními kolegy, což je může motivovat k případné změně chování. Podobný model srovnání úspěšně funguje u předepisování antibiotik pod hlavičkou Kanceláře zdravotního pojištění, kde Ladislav Wagner potvrdil, že se doporučených postupů drží jen menšina praktiků.
Výdaje na nemocenskou neustále rostou a sociální správa loni vyplatila přes pětatřicet miliard korun, což představuje více než dvojnásobek částky z roku 2015. Čeští zaměstnanci se tak po Němcích a Norech řadí k lidem s nejvyšším počtem prostonaných dnů v Evropě, přičemž první dva týdny jim hradí zaměstnavatel.
