Tankový prapor z roku 1991 drží prvenství jako první porevoluční film financovaný ze soukromých peněz. Během natáčení však panovaly obavy ze zatčení, protože tvůrci prací na snímku porušili tehdy stále platný zákon o státním monopolu. Režisér Vít Olmer navíc kvůli projektu odmítl nabídku natočit slavnou Obecnou školu.
Nechtěné divadlo při natáčení milostné scény
Děj se odehrává v roce 1953 ve vojenském prostoru Kobylec. Doktor filosofie Danny Smiřický v podání Lukáše Vaculíka zde slouží u tankového praporu a naráží na tupost komunistických důstojníků, jakými jsou major Borovička, kterého hraje Roman Skamene, nebo kapitán Matka v podání Vítězslava Jandáka.
Natáčení milostných scén mezi Dannym a Janinkou se postaralo o nečekané pozdvižení. Intimní záběry vznikaly v reálném bytě na sídlišti, a když se scéna dotočila, ozval se z okolí bouřlivý potlesk a pískot. Štáb si v zápalu práce neuvědomil, že do oken je z protějších paneláků velmi dobře vidět a sousedé natáčení s napětím sledovali.
Během natáčení přebral hereckému kolegovi přítelkyni
Vztahy mezi herci nebyly vždy přátelské. Vlastimil Zavřel v roli podporučíka Maliny a Vítězslav Jandák hrající kapitána Matku měli mezi sebou na place velmi bojovnou náladu. Jandák totiž přímo v době natáčení přebral svému hereckému kolegovi přítelkyni. Zcela jiné starosti měl režisér Vít Olmer, který sám vojnu nikdy nezažil a vlastnil takzvanou modrou knížku. Roli vojína Bamzy například obsadil tak, že v hospodě oslovil u piva Bohdana Tůmu a nechal ho, aby si postavu rovnou sám vybral.
Zcela neobvyklou cestou získala svou pozici Martina Adamcová v roli četařky Babinčákové. Režisér za ní přišel do dabingového studia s tím, že hledají ženu s velkým poprsím, a pro jistotu si na ni sáhl. Za deset minut produkce herečce volala, že roli skutečně dostala. Postava chlípné četařky přitom nevycházela z reality, na rozdíl od majora Borovičky, který měl svůj reálný předobraz. Z původního obsazení se navíc Miroslav Donutil, Milan Šimáček, Václav Vydra a Miroslav Táborský potkali o rok později v tematicky podobných Černých baronech.
Tvůrcům hrozil nečekaný policejní zásah
Společnost Bonton film natočila jako vůbec první soukromý projekt po revoluci, čímž ovšem porušila stále platný zákon o znárodnění a monopolu kinematografie. Podle něj směl celovečerní filmy vyrábět pouze Barrandov. Jeho vedení začalo soukromníkům vyhrožovat a filmaři dlouho pracovali v obavách, že natáčení přijede zrušit policie. Navzdory hrozbám štáb úspěšně nasnímal exteriéry v Berouně, u obce Valov nebo na nádraží v Nové Vsi pod Pleší.
Filmaři se potýkali také s technickými problémy při zajišťování vojenské techniky. Pro natáčení objednali patnáct tanků ze Slovenska, které však dorazily téměř nepojízdné. Štáb si je proto musel před spuštěním kamer svépomocí opravit. Oproti původní knižní předloze Josefa Škvoreckého, kde má tank T-34/85 pětičlennou posádku, navíc scenáristé z praktických důvodů omezili počet vojáků ve stroji na čtyři.
Režisér dostal z milionových tržeb naprostý zlomek
Slavnostní premiéra se uskutečnila 29. května 1991 v pražském Paláci kultury. Josef Škvorecký na ni se svou manželkou přiletěl ve starém ruském vrtulníku. Režisér pozval i prvorepublikovou herečku Adinu Mandlovou, která se čerstvě vrátila z exilu. Události se zúčastnila, ale následně o ní suše prohlásila, že to byl spíš binec.
Snímek viděly v kinech přes dva miliony diváků, čímž si na dvě desetiletí zajistil pozici nejnavštěvovanějšího českého filmu. Na vstupném utržil na tehdejší dobu astronomických pětapadesát milionů korun. Režisér Vít Olmer však z obrovského finančního úspěchu takřka nic neměl. S produkcí podepsal mimořádně nevýhodnou smlouvu. Nakonec inkasoval pouze sedm a půl tisíce korun.
Tankový prapor můžete sledovat na FILMBOX+ ONE ve středu 30. září od 22:05.
Další filmové a seriálové perličky z natáčení najdete ZDE.
