Představa světa bez včel pravidelně vyvolává obavy z celosvětového hladomoru a blížícího se konce lidstva. Zmizení těchto drobných opylovačů by naši planetu nepochybně proměnilo a citelně zasáhlo do podoby našeho každodenního jídelníčku. Znamenal by ale jejich masivní úhyn skutečně naprostou zkázu civilizace, nebo jde spíše o zbytečně zveličovanou hrozbu?
Zkreslené představy o hladomoru
Většina našeho kalorického příjmu pochází z obilovin opylovaných větrem. Tyto plodiny hmyz ke svému rozmnožování vůbec nepotřebují. Odborníci navíc upozorňují na fakt, že včela medonosná funguje v podstatě jako hospodářské zvíře. „Kdyby vymizely včely medonosné, mělo by to drastické dopady na lidstvo, ale je to přehnaná domněnka,“ vysvětlil entomolog Jiří Hadrava z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.
Chovatelé si populaci tohoto užitečného hmyzu pečlivě střeží a naprosté vyhynutí mu reálně nehrozí. Ekosystémy fungují s obrovskou mírou zastupitelnosti a výpadek jednoho druhu dokážou ostatní opylovači docela snadno nahradit.
Mizející pestrost na pultech obchodů
Úplná ztráta všech opylovačů by produkci potravin zasáhla z jiného úhlu a připravila nás o barevnost v regálech. Hmyz se podílí na opylování velkého množství klíčových plodin s globální hodnotou v desítkách miliard dolarů. Nabídka čerstvého ovoce a zeleniny by bez jejich pomoci klesla o polovinu.
Pěstování borůvek nebo třešní závisí na přírodním opylování téměř absolutně. Umělé přenášení pylu lidskou rukou představuje extrémně nákladný proces a technologické alternativy v podobě japonských robotických dronů zůstávají pro rozlehlé sady stále příliš drahou variantou.
Daň za velkoplošné zemědělství
Opravdový problém představuje rychlý úbytek volně žijících druhů opylovačů ve volné přírodě. Na světě existuje přes dvacet tisíc druhů včel a vážné ohrožení se týká především drobných samotářských druhů nebo takzvaných pestřenek. „Tím nám tady mizí pestrá mozaika, kterou hmyz potřebuje,“ dodal Hadrava s poukazem na rozlehlé lány polí.
Larvy a dospělí jedinci mají velmi odlišné nároky na životní prostor. Ke spokojenému životu vyžadují tlející dřevo starých stromů přímo sousedící s prosluněnou krajinou plnou květů. Dnes hmyz naráží buď na hustý hospodářský les, nebo na nekonečné plochy chemicky ošetřených polí s minimálním prostorem pro útočiště.
Dominový efekt narušené přírody
Výpadek drobných dělníků by vyvolal řetězovou reakci napříč celou faunou i flórou. Květy bez opylení nevyprodukují dostatek semen a postupně začnou mizet. Změna skladby rostlin ovlivní potravní řetězce a zkomplikuje život mnoha dalším živočichům. Ztráta drobné potravy by velmi silně zasáhla ptačí říši.
Úbytek opylovačů urychlují plísně, parazitický roztoč kleštík zhoubný a celkové klimatické změny. Samotářské druhy přitom žijí bez agresivity známé z běžných úlů. Samci pyl nesbírají vůbec a samičky po bodnutí neumírají, protože jim často chybí zpětný háček na žihadle. O veškerou péči o potomstvo v dutých stoncích rostlin či zemi se starají zcela samy.
