Přísný diktát fitness náramků nutí lidi denně ujít deset tisíc kroků. Odborníci tuto zažitou metu označují za naprostý omyl a doporučují mnohem chytřejší přístup k pohybu. Výrazně lepších výsledků lze dosáhnout pomocí finské metody s holemi. Zapojuje téměř všechny svaly v těle, radikálně zvyšuje výdej energie a současně představuje obrovskou úlevu pro přetížená kolena i záda.
Záchrana pro bolavá záda
Původně letní příprava finských běžců na lyžích si postupně podmanila rekreační sportovce všech věkových i váhových kategorií. Oproti klasické chůzi zvyšuje takzvaný nordic walking energetický výdej o plných dvacet procent a nutí k práci devadesát procent veškerého svalstva. Tento komplexní pohyb ulevuje bederní páteři, masivně šetří kolenní klouby a funguje jako výborný nástroj pro zdravou redukci váhy.
Zásadní roli hraje správné provedení, které stabilizuje opěrnou soustavu a posiluje ramena i paže. „Základem správné techniky je schopnost udržení vzpřímeného postavení, tzv. postury, ze které pohyb vychází. Pro větší zapojení horních končetin je nutné mít dostatečně napřímenou hrudní páteř, která umožní rotaci horního trupu a tím i lepší souhyb paží. Dosáhnout napřímené a ohebné páteře je jedním z hlavních cílů terapie například u osteoporózy,“ potvrdila fyzioterapeutka z FYZIOkliniky Iva Bílková.
Sport pro kardiaky
Severská chůze přináší obrovské benefity lidem s podlomeným zdravím a představuje absolutně bezpečnou volbu bez limitujících faktorů. „Nordic walking je ve své podstatě obyčejná chůze, která je člověku přirozená a prospívá celému pohybovému aparátu i funkcím vnitřních orgánů. Jako každá aerobní aktivita i nordic walking zlepšuje srdeční činnost, pomáhá regulovat krevní tlak a vyžaduje intenzivnější dýchání. Je proto ideální sportovní aktivitou například pro kardiaky a působí kladně proti nemocem dýchací soustavy jako astma bronchiale nebo chronická bronchitida,“ uvedla Iva Bílková.
Správné vybavení
K provozování tohoto sportu stačí kvalitní obuv, pohodlné oblečení a pár speciálních holí. Začátečníci si vystačí s levnější hliníkovou variantou, ta ovšem přenáší rázy do rukou a bývá těžší. Sklolaminát nabízí lepší vlastnosti, absolutní špičku pak tvoří karbonové modely schopné dokonale tlumit nárazy. Výpočet ideální délky holí podléhá jednoduché matematice.
„Správnou délku hole si lze orientačně spočítat jako výška těla minus cca 55 cm. Tedy člověk s výškou 170 cm by měl mít hůl o délce 115 cm. Přesnější výpočet je výška těla krát koeficient 0,68. Tedy člověk s výškou 190 cm x 0,68 = 129,6 cm by měl mít hole dlouhé 130 cm,“ poradila odbornice.
Velkou chybou bývá záměna severských holí za běžné trekové vybavení. Správné modely disponují madly s popruhem ve tvaru rukavice a měkkou botičkou nebo kovovým hrotem. „Správná technika nordic walking vypadá tak, že hole při chůzi umísťujeme mírně za tělo pro ideální odraz. A následně hole pouštíme. Zvyšujeme tak výkon i dynamiku pohybu. V tom je další rozdíl oproti trekovým holím, které se naopak umísťují spíše před tělo pro zvýšení stability, průzkum terénu a zmírnění nárazů,“ vysvětlila fyzioterapeutka.
Na svižnou procházku lze vyrazit do lesa i do města. „Našim nohám je prospěšnější měkký povrch, ovšem terénní nerovnosti zvyšují riziko pádu a úrazu. Proto bych doporučila především starším ročníkům, které už mívají horší stabilitu, bezpečnější, i když tvrdý asfalt. Při pěší turistice hole oceníte hlavně v náročném terénu, kdy slouží jako opora k udržení rovnováhy, a také při každém sestupu, kdy trpí zejména kolenní klouby a díky holím je část zátěže přenesena na horní končetiny,“ popsala Bílková.
Zbytečná honba za čísly
Univerzální pravidlo deseti tisíc kroků odborníci jasně odmítají a za zdravou porci považují šest až osm tisíc kroků denně. Osobní pocit a pravidelnost pohybu převyšují význam vysoké intenzity. „Chodit by měl každý co nejvíce to jde, ale zároveň podle svých fyzických možností. Denně alespoň 45 minut vkuse nebo třeba senioři, kteří nemají jiný pohyb, klidně třikrát denně 30 minut,“ uvedla Bílková.
„Rychlost je třeba nastavit podle individuální kondice tak, abychom byli trochu zadýchaní, zahřátí, ale stále schopni si povídat. Tempo a délku trasy řídíme podle toho, jak je nám to příjemné a zda se cítíme dobře i po procházce. Zátěž pak můžeme s lepšící se fyzičkou zvyšovat, někomu nebude dělat problém 10 tisíc kroků a více, jiný může být spokojený i s 4 a půl tisíci. Chůze by neměla bolet. Bolest signalizuje problém, který způsobuje špatný stereotyp chůze nebo poškození tkání (chrupavka, sval, šlacha, vazy) a nelze jen tak ‚rozchodit‘. Konzultace s fyzioterapeutem, který určí chyby a jejich korekci při chůzi, je proto namístě,“ dodala Iva Bílková.
